Speciální výrobky

Tato kategorie nabízí další alternativní možnosti řešení vlhkosti a plísní jako např. zvýšené podlahy.

Časté dotazy

Potřebuji vyřešit problémy s vlhkostí ve sklepě a suterréních prostorech domu a to bez využití stavební chemie nebo stavebního zásahu do budovy?
- Můžeme Vám doporučit systém automatické ventilace vzduchu SCHWILLE. Schwille je systém automatické ventilace vzduchu, který pracuje na principu přesné identifikace rosného bodu venkovního a vnitřního prostoru. Vlhkostí nasycený vzduch z vnitřního prostoru je průběžně odváděn do venkovního prostoru. A naopak z vnějšku je přiváděn suchý, teplý vzduch.

Články - poradna

Metody sanace vlhkého zdiva - Vzduchoizolace
- Jde o nejstarší metodu, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Princip této metody spočívá ve vytvoření prostoru s možností cirkulace vzduchu u konstrukcí zasažených vlhkostí.
- Proudící vzduch odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Za tím účelem jsou stavby vybaveny soustavou vzduchových štol, kanálků a šachet, spojujících větraný prostor s vnějším prostředím. K vzduchovým systémům lze řadit také výkopy kolem obvodu stavby s následným vložením vzduchových kanálků, které mají odvádět vodní páry z přilehlého zdiva a tím je vysoušet. Pokud však není vložena do zdiva horizontální izolace, vzlínání zemní vlhkosti zdivem dále pokračuje.
- U sanací vlhkého zdiva se vzduchové metody využívají hlavně u starších staveb, kdy již byly v minulosti použity. Jedná se většinou o obnovení porušených nebo zazděných vzduchových kanálů apod.
- 3 hlavní zásady pro použití přirozených vzduchových metod:
- 1. nasávání vzduchu by mělo být v interiéru, výdech v exteriéru s co největším převýšením – doporučuje se např. využití starých komínových průduchů.
- 2. u suterénních kanálů je nutné dbát na jejich dostatečný průřez; důležité je zamezit zatékání vody do kanálu (aby vzduchový kanál nezpůsoboval další zavlhání objektu).
- 3. odvětrávané zdivo pokud možno očistit, odstranit původní omítky (a eventuálně aplikovat sanační omítku), aby docházelo k co nejsnazšímu odvětrání vlhkosti.
- Nespornou výhodou vzduchových metod je jejich téměř neomezená životnost. Pokud se provádějí v rámci rekonstrukce celého objektu, jsou obvykle i finančně nepříliš nákladné. Zlepšují i výměnu vzduchu v interiéru.
- Nevýhodou je pak jejich nižší účinnost oproti radikálnějším metodám.
Základní způsoby sanací vlhkých staveb
- Cílem sanace vlhkého zdiva je především snížení vlhkosti ve zdivu. Provádí se většinou kombinací přímých i nepřímých hydroizolačních a sanačních postupů.
- Přehled základních metod: mechanické metody, vzduchové metody, elektrofyzikální metody, chemické metody, sanace povrchu (sanační omítky).
- Mechanické metody – jsou takové, při kterých dochází k vložení hydroizolace do vytvořeného prostoru ve stavební konstrukci. Vložená hydroizolace svou přítomností mechanicky zabraňuje průniku vlhkosti do zdiva. Mezi mechanické metody hydroizolace řadíme: podřezávaní zdiva řetězovou nebo lanovou pilou, vrážení ocelových plechů, podsekání zdiva.Hlavní výhodou mechanických metod je při kvalitním a hlavně kvalifikovaném provedení sanace, poměrně vysoká životnost provedené hydroizolace. Často se však při použití mechanických metod opomíjí vyplnění proříznuté spáry ve zdivu zainjektováním maltou. Následně pak dochází k sesedání zdiva a deformacím stavby, které se projeví trhlinami v omítkách, v extrémních případech může dojít i ke zkřížení oken a dveří. Popsané mechanické metody hydroizolace se nedoporučuje provádět svépomocí, a to především z důvodů použitých speciálních zařízení. Je proto vhodné obrátit se na specializované firmy, které tyto hydroizolace provádějí.
- Vzduchové izolace – princip vzduchových izolací spočívá ve vytvoření prostoru s možností dostatečné cirkulace vzduchu u stavebních konstrukcí zasažených vlhkostí. Proudící vzduch odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Tato metoda se používá hlavně u starších staveb, kde již byly tyto metody použity v minulosti. Jde tedy v podstatě o obnovení porušených, zazděných či ucpaných vzduchových kanálů. Výhodou této metody je poměrně neomezená životnost. Nevýhodou pak podstatně nižší účinnost ve srovnání s radikálnějšími metodami hydroizolace.
- Elektrofyzikální metody - tyto metody fungují na principu elektroosmózy, kdy za působení stejnosměrného proudu dochází k cílenému pohybu vody v porézním prostředí. Tyto metody se většinou aplikují tam, kde již není možný žádný zásah do stavební konstrukce. Značné omezení až zrušení funkčnosti této metody mohou být elektricky neizolované kovové prvky, vkládané do zdiva (rozvody vody, vytápění, ocelové zpevňující konstrukce). Při nevhodné aplikaci této metody může docházet ke zvýšení koroze kovových součástí stavby. Tuto metodu rozhodně nelze provádět svépomocí, je nutná aplikace odbornou firmou.
- Chemické metody - metody, které jako hydroizolační látku používají chemické roztoky (např. Dicosil 100, akrylátgely apod.). Hydroizolační vrstva při těchto metodách vzniká tím, že se do zavlhlého zdiva napouští (tlakově, netlakově) látka, která proniká do pórů, kapilár a trhlin stavební konstrukce. Takto zaplněná zóna - clona ve zdivu pak brání vzlínání vody a plní funkci dodatečné hydroizolace. Nespornou výhodou této hydroizolace je možnost řešení detailů (vrty v rozích, koutech, v různých výškových úrovních). Většina chemických metod hydroizolace je obnovitelných bez nutnosti dalšího zásahu do statiky objektu.
- Sanace povrchů (sanační omítky) – úprava povrchů vlhkého zdiva výrazně ovlivňuje výsledek celé sanace. A někdy bývá i jediným sanačním zásahem. Řešení sanace objektů pouze sanační omítkou je řešením s omezenou životností (15-30 let v sanacni omitkyzávislosti na míře zavlhnutí a zasolení zdiva). Jde v podstatě pouze o řešení důsledků působení vlhkosti nikoliv řešení odstranění příčiny vnikání vlhkosti do stavební konstrukce. Proto je vždy vhodnější spojit aplikaci sanačních omítek s vhodnými metodami hydroizolací, aby byl efekt sanace z hlediska funkčnosti a dlouhodobosti maximální. Sanační omítka je omítka, která obsahuje více jak 25% pórů v čerstvé maltě. Ty po vyzrání omítky umožňují transport vody (vlhkosti) ze zdiva ve formě vodní páry a současně tyto vzduchové póry slouží k ukládání stavebně škodlivých solí při jejich krystalizaci. Krystalizace solí totiž vytváří tlak, který negativně ovlivňuje pevnost a vzhled omítky. Sanační omítky by měly být aplikovány vždy, když je provedena jakákoliv metoda hydroizolace vlhkého zdiva.
- Výše popsané metody hydroizolací se týkají především vodorovné – dodatečné hydroizolace vlhkého zdiva. Další důležitou oblastí hydroizolací zdiva jsou plošné hydroizolace podlah nebo svislé izolace.
- Doporučujeme:
- Aquabarier - injektážní krém
- Dicosil 100 - hydrofobizační prostředek pro chemickou injektáž
- Baurex-N - tekutá přísada do suchých maltových směsí zajišťující jejich vysokou prodyšnost
- Jádrová omítka Baurex SMS NEW - inovace úspěšné sanační omítky
- Nanosan, Baurex-SAN, Baurex-AQUA - sanační tepelně-izolační omítky
10 rad co dělat po povodních
- Pro všechny, jejichž domy a byty byly zasažené povodněmi, jsme vytvořili tzv. povodňové desatero, ve kterém se snažíme poradit, jak při opravách domů a bytů postupovat.
- 1. Sanační zásahy bez řešení primárních příčin (poškozené dešťové svody a kanalizace, nekvalitní drenáže, nevhodně navržené nové podlahy apod.) se obvykle míjejí účinkem a pouze Vám zbytečně odčerpají peníze.
- 2. Ještě dříve než začnete se sanační omítkou, odstraňte zbytky sádry nebo její aplikace. V opačném případě hrozí poškození sanačních omítek.
- 3. Respektujte dostatečnou výšku při aplikaci sanačních omítek, minimálně jeden a půl násobek tloušťky zdiva.Vyhnete se zbytečným problémům s vlhkou mapou nad hranicí nové sanační omítky.
- 4. Před nanesením sanační omítky si pečlivě vyčistěte ocelovým kartáčem daný podklad.
- 5. Po aplikaci sanačních omítek neuzavírejte povrch stěn žádnými obklady bez větrací mezery. V opačném případě dojde ke snížení výparné plochy, kdy sanační omítka nemůže dýchat a vlhkost vyskočí nad hranici původně provedené sanační omítky.
- 6. Nábytek a podobná zařízení nepřistavujte těsně ke zdivu. Dodržujte mezeru 7 až 10 cm. Jinak se začnou tvořit plísně.
- 7. Zajistěte dostatečné (intervalové) větrání sanovaných prostorů.
- 8. Malby obnovujte až po úplném vyzrání sanačních omítek.
- 9. Používejte jen prodyšné barvy s odpovídajícím koeficientem difúze vodních par Sd menší nebo rovno 0,2m.
- 10. Veškeré další stavební úpravy (podlahy, drenáže, nové izolace, vzduchoizolační systémy, cirkulace vzduchu atd.) raději předem konzultujte s odborníky. Předejdete dalším škodám a ušetříte peníze.
Co je to hydrofobizace a jak ovlivňuje stavební konstrukce?
- Hydrofobizace je vodoodpudivá vrstva, někdy se této vrstvě také říká impregnace nebo konzervace. Hydrofobizační prostředek proniká do malé hloubky porézních stavebních materiálů a vytváří vrstvičku, která odpuzuje vodu. Tato hydrofobní vrstva je bezbarvá a dobře propouští vzduch i páru.
- Hydrofobizace je odborně řečeno změna fyzikálně-chemických vlastností daného materiálu, která podstatně zvyšuje smáčecí úhel pro vodu. To znamená, že voda na povrchu hydrofobizovaného materiálu vytváří drobné kapičky, které se nevpíjí do podkladu.
- Hlavním cílem hydrofobizace je snížení kapilární nasákavosti. Hydrofobizační prostředky bývají aplikovány nátěrem, postřikem, volným smáčením povrchu, u menších předmětů i ponořením nebo vzlínáním.
- Spotřeba je silně závislá na porezitě ošetřovaného materiálu, obvykle se pohybuje v rozmezí 0,1 - 1,0 l/m². U velmi porézních materiálů může být i vyšší.
- Na množství naneseného prostředku závisí nejen samotná vodoodpudivost - hydrofobita povrchu, ale i hloubka, do které se prostředek dostane. Větší hloubka penetrace hydrofobizačního prostředku podporuje životnost výsledné hydrofobizace.
- Problémem spojeným s hydrofobní úpravou povrchu může být jeho odlišné zbarvení po dešti apod. Nasákavý porézní materiál bývá tmavší, zatímco hydrofobní povrch zůstává i po dlouhotrvajícím dešti světlý, protože kapalná voda do jeho pórů nepronikne anebo jen zcela nepatrně. Rozdíl ve zbarvení samozřejmě po vyschnutí opět zmizí.
- Problémem spojeným s hydrofobní úpravou povrchu může být jeho odlišné zbarvení po dešti apod. Nasákavý porézní materiál bývá tmavší, zatímco hydrofobní povrch zůstává i po dlouhotrvajícím dešti světlý, protože kapalná voda do jeho pórů nepronikne anebo jen zcela nepatrně. Rozdíl ve zbarvení samozřejmě po vyschnutí opět zmizí.
- Životnost hydrofobizace je závislá na druhu použitého materiálu, řádově se pohybuje v desítkách let u kvalitnějších produktů.
- Hydrofobizaci rozhodně nemůžeme zaměňovat s hydroizolací!