Energetická sanace

Aplikace sanačních omítek

• Jak dlouho bude omítka fungovat?
  • ​​​Délka životnosti sanační omítky je závislá na mnoha faktorech a nelze jednoznačně stanovit. Záleží na míře zavlhčení a zasolení daného objektu, a také zda se provedly funkční hydroizolace eventuálně podpůrné metody odvlhčení objektu.
• Stačí, když oklepu jen to vlhké místo?
  • Do jaké výšky je nutné stávající omítku okopat je závislé hlavně na tloušťce stěny. Pro spolehlivou funkci sanační omítky se doporučuje oklepat stávající vlhkou a poškozenou omítku do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdi nad poslední viditelnou mez vlhkosti na původní omítce (např. je-li tloušťka zdi 30cm, měli byste oklepat omítku do výšky 45cm nad poslední viditelný výskyt vlhkosti).
• Oklepali jsme tu vlhkou omítku a teď vypadá ta zeď suchá. Takže už tam můžu dát normální omítku?
  • Pokud se oklepe vlhká omítka, tak zpravidla dojde k tomu, že povrch zdiva oschne. To však rozhodně neznamená, že je zeď v celé své tloušťce suchá. Aplikace sanační omítky je tedy i v tomto případě nezbytná.
• Omítka se natahuje nebo nahazuje?
  • Záleží o jaký druh omítky se jedná. Většina našich omítek se nahazuje. Pouze sanační omítku Nanosan doporučujeme natahovat.
• Jakou vrstvu omítky mám nahodit?
  • Minimální tloušťka sanační omítky by měla být cca 2,2-2,5 cm. Maximální tloušťka omítky není omezena. Obecně platí čím větší tloušťka sanační omítky, tím je i delší životnost a funkčnost této omítky.
• Musím na ni dát štuk?
  • Pokud vám vyhovuje hrubost vlastní sanační omítky, není nezbytné štuk aplikovat. Většině uživatelů však více vyhovuje jemnější povrch, který docílíte štukovou omítkou. Pro aplikaci uvnitř objektu doporučujeme použít  Vápenný štuk Interiér.
• Kdy na ni můžu dát štuk?
  • Aplikace štuku je možná až po vyzrání jádrové vrstvy, aby se předešlo vzniku trhlinek. Standardní doba vyzrání jádrové omítky je 21dní, ale u některých omítek je výrazně kratší a závisí i na povětrnostních podmínkách. Dobu zrání konkrétní omítky zjistíte v jejím technickém listu (ten je možné si stáhnout na našem webu v sekci Ke stažení).
• Jakou máme použít barvu a kdy?
  • Obecně pro barevné nátěry na sanační omítky platí důležité pravidlo: difúzní odpor barvy musí být menší (maximálně roven) 0,2 m. Čím je hodnota difúzního odporu nižší, tím je barva prodyšnější pro vodní páru a tudíž vhodnější pro použití na sanační omítky. Difúzní odpor bývá zpravidla značen jako Rd nebo Sd, a dodavatelé barev tuto hodnotu uvádějí v technickém listu příslušné barvy. V naší nabídce najdete interiérovou barvu InteriérSan+ 
• Izolace jsme opravili, takže sanační omítku už přece dělat nemusíme?
  • Naopak, pokud se pouze odstraní příčina vlhkosti zdiva a to vytvořením funkční izolace, začne nad provedenou izolací docházet k vysychání vlhkého zdiva a tím i ke krystalizaci stavebně škodlivých solí, které byly do té doby rozpuštěny ve vodním prostředí. Krystalizace těchto solí má za následek poškození stávajících omítek, které se budou muset následně odstranit a nahradit novými. Tomu lze předejít, pokud se po provedení izolací aplikují sanační omítky.

Řešení vlhkosti a plísní

• Proč plísně vznikají?
  • Plísně jsou mikroskopické houby a tvoří se na trvale vlhkých plochách, a nebo na plochách, na kterých vzniká kondenzační vlhkost (kondenzace teplého vzduchu při kontaktu s chladnější zdí). Jejich vzniku tedy můžeme zabránit buď zvýšením teploty zdí, aby nedocházelo ke kondenzaci, nebo snížením vlhkosti ve vzduchu (větráním apod.).
• Kde jsou nejrizikovější místa pro vznik plísní?
  • Místnosti, kde se suší prádlo či se provádí jiné činnosti spojené se zvýšeným odpařováním vody (pěstování květin, chov rybiček v akváriích,…). Dále tepelné mosty – místa, kde je snížená tepelně-izolační schopnost zdiva – často u nezateplených nebo nevhodně zateplených objektů. Malé byty, které užívá více osob. Prostory, kde není zajištěna správná cirkulace vzduchu či není dokonalý odvod vodních par (např. koupelny, kuchyně…).    
• Jak se zbavit plísní?
  • Je potřeba vyřešit příčinu vzniku plísní – tepelný most, nedostatečné větrání a tím příliš vysoká vzdušná vlhkost, …Trvalé řešení nabízí systém Klinosan, který se skládá z dezinfekčního spreje Klinosan Restart, kterým zničíte plísně na povrchu zdí a při škrábání napadených míst pak nedojde k rozšíření sporů plísní do vzduchu. Následně nanesete bioklimatickou stěrku Klinosan, která je vyrobena z nerostu klinoptilolit, jenž je schopen díky svým fyzikálním vlastnostem trvale zamezit vzniku plísní a nakonec můžete (nemusíte, stěrka funguje i jako povrchová vrstva) vymalovat speciálními barvami Klinosan Color. Více info na www.klinosan.cz.  
  • Máte-li problém se studenými stěnami a následnou kondenzací vody na jejich povrchu, může pomoci i sanační tepelně-izolační omítka Nanosan, která teplotu na povrchu zdí zvýší a může tak kondenzaci zabránit.
• Jaká vlhkost vzduchu je normální?
  • Vzdušná vlhkost v interiéru se běžně pohybuje mezi 40-60% a ovlivňuje ji zejména provoz domácnosti (vaření, žehlení, sprchování,…). Koriguje se pravidelným větráním. Jaké mohou být příčiny vlhkosti v interiéru? Běžný provoz domácnosti, ale i vlhkost v konstrukci (u novostaveb), poruchy instalací (rozvody vody,…) či vnější zdroje vlhkosti (déšť, zemní vlhkost), kterou nasávají stěny budov.
• Jak poznám, že už je vlhkost v bytě/domě příliš vysoká?
  • Ideální je hlídat vlhkost pomocí vlhkoměru. Dalšími projevy zvýšené vlhkosti jsou zarosená okna či zrcadla. Závažnější už jsou pak zašedlé skvrny na zdech či plísně.
• Jak mohu vlhkost ve vzduchu snižovat?
  • Dostatečným větráním či zvýšením teploty v interiéru, stavebními úpravami jako je např. zateplení (toto již vyžaduje návrh odborníka, aby nedošlo naopak ke zhoršení aktuálního stavu či pomocí klimatizace. 
• Jak často je potřeba větrat?
  • Větrat bychom měli krátce a intenzivně (platí pro podzim a zimu, v létě lze větrat celodenně). Ráno vyvětrejte všechny místnosti po dobu cca 5 minut, především pak ložnici. V průběhu dne potom větrejte 2-3x po dobu 5 -10 minut. Největší chybou je dlouhodobé větrání vyklopeným křídlem do ventilační polohy. Tímto způsobem uniká hlavně teplo, chladnou zdi a místnost se pak vytápí mnohem déle. V místnosti by mělo být alespoň 21°C
• Jak poznám příčinu vlhkosti?
  • Zdrojů vlhkosti může být mnoho, od poškozených okapů přes různé zásahy do stavby během rekonstrukcí až po souvislosti s okolním terénem. Spolehlivě zjistí zdroj vlhkosti odborník, který odebere vzorky ze zdiva a pomocí výsledků z laboratoře ohledně obsahu vlhkosti a solí ve vzorcích, stanoví příčinu vlhkosti. Jak se provádí vlhkostní (stavebně-technický) průzkum si můžete prohlédnout zde. (odkaz na film o STP)

• Aplikace sanačních omítek
  • Jak dlouho bude omítka fungovat?
    • ​Délka životnosti sanační omítky je závislá na mnoha faktorech a nelze jednoznačně stanovit. Záleží na míře zavlhčení a zasolení daného objektu, a také zda se provedly funkční hydroizolace eventuálně podpůrné metody odvlhčení objektu.
  • Stačí, když oklepu jen to vlhké místo?
    • Do jaké výšky je nutné stávající omítku okopat je závislé hlavně na tloušťce stěny. Pro spolehlivou funkci sanační omítky se doporučuje oklepat stávající vlhkou a poškozenou omítku do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdi nad poslední viditelnou mez vlhkosti na původní omítce (např. je-li tloušťka zdi 30cm, měli byste oklepat omítku do výšky 45cm nad poslední viditelný výskyt vlhkosti).
  • Oklepali jsme tu vlhkou omítku a teď vypadá ta zeď suchá. Takže už tam můžu dát normální omítku?
    • Pokud se oklepe vlhká omítka, tak zpravidla dojde k tomu, že povrch zdiva oschne. To však rozhodně neznamená, že je zeď v celé své tloušťce suchá. Aplikace sanační omítky je tedy i v tomto případě nezbytná.
  • Omítka se natahuje nebo nahazuje?
    • Záleží o jaký druh omítky se jedná. Většina našich omítek se nahazuje. Pouze sanační omítku Nanosan doporučujeme natahovat.
  • Jakou vrstvu omítky mám nahodit?
    • Minimální tloušťka sanační omítky by měla být cca 2,2-2,5 cm. Maximální tloušťka omítky není omezena. Obecně platí čím větší tloušťka sanační omítky, tím je i delší životnost a funkčnost této omítky.
  • Musím na ni dát štuk?
    • Pokud vám vyhovuje hrubost vlastní sanační omítky, není nezbytné štuk aplikovat. Většině uživatelů však více vyhovuje jemnější povrch, který docílíte štukovou omítkou. Pro aplikaci uvnitř objektu doporučujeme použít  Vápenný štuk Interiér.
  • Kdy na ni můžu dát štuk?
    • Aplikace štuku je možná až po vyzrání jádrové vrstvy, aby se předešlo vzniku trhlinek. Standardní doba vyzrání jádrové omítky je 21dní, ale u některých omítek je výrazně kratší a závisí i na povětrnostních podmínkách. Dobu zrání konkrétní omítky zjistíte v jejím technickém listu (ten je možné si stáhnout na našem webu v sekci Ke stažení).
  • Jakou máme použít barvu a kdy?
    • Obecně pro barevné nátěry na sanační omítky platí důležité pravidlo: difúzní odpor barvy musí být menší (maximálně roven) 0,2 m. Čím je hodnota difúzního odporu nižší, tím je barva prodyšnější pro vodní páru a tudíž vhodnější pro použití na sanační omítky. Difúzní odpor bývá zpravidla značen jako Rd nebo Sd, a dodavatelé barev tuto hodnotu uvádějí v technickém listu příslušné barvy. V naší nabídce najdete interiérovou barvu InteriérSan+
  • Izolace jsme opravili, takže sanační omítku už přece dělat nemusíme?
    • Naopak, pokud se pouze odstraní příčina vlhkosti zdiva a to vytvořením funkční izolace, začne nad provedenou izolací docházet k vysychání vlhkého zdiva a tím i ke krystalizaci stavebně škodlivých solí, které byly do té doby rozpuštěny ve vodním prostředí. Krystalizace těchto solí má za následek poškození stávajících omítek, které se budou muset následně odstranit a nahradit novými. Tomu lze předejít, pokud se po provedení izolací aplikují sanační omítky.

• Doporučení pro správné užívání domů a bytů
  • Sepsali jsme pro vás základní pravidla, která byste měli dodržovat, abyste zajistili dostatečnou cirkulaci vzduchu, odvod vody od objektu příp. si nezpůsobili komplikace utěsněním stěn nepropustnými obklady. Na přehledný souhrn těchto pravidel se můžete podívat v článku Doporučení pro správné užívání domů a bytů.
• Nedostatečné větrání způsobuje vážné zdravotní problémy
  • Větrání vnitřních prostor má dvě zásadní funkce: odvod nahromaděné vlhkosti z interiéru a výměna vzduchu s vysokým obsahem CO2. Kolik vlhkosti ale vlastně denně vyprodukujeme a jaké následky může mít její nedostatečné odvětrání do okolí?
  • V interiéru lidé tráví až 90 % veškerého svého času. Dospělý jedinec průměrně vydýchá za den 12.000 litrů vzduchu. A současně do vzduchu za stejný čas vypustí cca 2,5 litru vlhkosti. Další vlhkost v interiérech vzniká vařením a sušením prádla. Z těchto čísel jasně vyplývá, že větrání interiéru je naprosto nezbytné, a to obzvláště máme-li v bytě nová plastová okna, zateplenou fasádu a další opatření bránící úniku tepla, a s ním i vlhkosti, do vnějšího okolí.
  • Nedostatečné větrání ve výsledku neohrožuje pouze stavební konstrukci, ale i zdraví člověka. Pokud se člověk zdržuje ve špatně větraných prostorách, brzy se dostavuje únava, poruchy učení a soustředění, bolesti hlavy, pálení očí. Současně klesá pracovní výkon a člověk je náchylnější k infekčním chorobám.
  • Výraznější problémy se mohou dostavit za 5, 10 ale i 30 let. To se týká i karcinogenů. Oxidy dusíku, které jsou nahromaděny v nevětraných prostorách, mají rovněž neblahý vliv na vznik alergií. A pokud nevětraný vzduch obsahuje i vyšší podíl vlhkosti, je to ideální prostředí pro vznik plísní a šíření bakterií, jejichž důsledkem mohou být v lepším případě „jen“ záněty horních cest dýchacích. Správným větráním tato rizika výrazně eliminujeme. 
  • Co dále pomáhá ke snížení vlhkosti v domácnosti?
  • zavírat dveře do koupelny při sprchování, po sprchování otřít stěny a podlahu a následně vyvětrat.
  • nesušit mokré prádlo uvnitř bytu, využívat balkon nebo sušárnu; není-li to možné, snažte se sušit prádlo alespoň u otevřeného okna.
  • nestavět nábytek k obvodovým zdem budovy.
  • při vaření využívat digestoř s přímým odtahem.
• Metody sanace vlhkého zdiva I. díl - Sanační omítky
  • Sanační omítky mají podstatně vyšší množství pórů než běžné omítky, a umožňují tak rychlejší propouštění vodních par ze zdiva do vzduchu, čímž zdivu umožňují vysychat. Sanační omítky řeší však pouze důsledek působení vlhkosti. Po aplikaci sanačních omítek je povrch vizuálně suchý. Pokud však neodstraníme příčinu vzniku vlhkosti ve stavební konstrukci, tak má sanační omítka pouze omezenou životnost.
  • To je zapříčiněno tím, že vlhkost, která se dostává do zdiva ve většině případů obsahuje rozpuštěné sole (sírany, dusičnany, chloridy), které následně při vysychání zdiva krystalizují a zaplňují póry sanačních omítek. Tím se snižuje funkčnost a životnost sanačních omítek. A ve chvíli, kdy jsou póry sanační omítky zaplněné solemi, přestává omítka fungovat a nemá kudy případnou další vlhkost ze zdiva odvádět. Proto je nezbytné vždy správně identifikovat příčinu vlhkosti a zabránit dalšímu zavlhčování stavby. A sanační omítky použít k vysušení zdiva v kombinaci s ostatními metodami, které zabrání dalšímu zavlhčování stavby (hydroizolace, vzduchové kanály apod.).
  • Jsou však případy, kdy je aplikace sanační omítky zcela nezbytná. A to zvláště tehdy, provádí-li se dodatečná hydroizolace již vlhkého zdiva. Sanační omítka umožní zbytkové vlhkosti, která zůstala ve zdivu nad provedenou hydroizolací, vysychání bez viditelných vlhkostních map na povrchu omítky. Současně poskytne prostor pro krystalizaci škodlivých solí v pórech uvnitř sanační omítky.
  • Výhodou použití sanační omítky je bezesporu okamžité využívání sanovaných prostor, bez nutnosti provádění hydroizolací. Na druhou stranu je však životnost sanačních omítek závislá především na tom, jak je vlhkost ve zdivu nasycena solemi. Čím více solí obsahuje vlhkost ve zdivu, tím se snižuje životnost a funkčnost sanační omítky. Proto doporučujeme sanační omítky provádět vždy v kombinaci s ostatními sanačními a hydroizolačními opatřeními.
  • Doporučujeme:
  • Baurex-SAN - sanační tepelně-izolační omítka
  • Baurex-AQUA - sanační tepelně-izolační omítka, vhodná pro velmi vlhké zdivo, domy po povodních apod.
  • Nanosan – sanační tepelně-izolační omítka dle WTA, čistě vápenná
  • Baurex SMS NEW + Baurex-N – inovace úspěšné sanační omítky (nově vč. tepelně-izolačních vlastností).
• Jak lze určit příčinu zavlhčení
  • Určování příčiny zavlhčení probíhá ve dvou fázích. Nejprve si projdeme všechny možné zdroje vlhkosti a vyloučíme ty, které v daném případě nepřichází v úvahu. Ve druhé fázi se poté věnujeme průzkumu vlhkosti a jeho vyhodnocování.
  • I. fáze - Vyhodnocení možných zdrojů a vlivů:
  • a) provést průzkum systému okapů, funkce a zakončení svodů do kanalizace, trativodu
  • b) provést průzkum funkce a průběhu kanalizace, odpadů
  • c) prověřit vodovodní rozvody
  • d) prověřit zaniklá zařízení, úpravy (průzkum dokumentace, fyzický průzkum)
  • e) provést průzkum větracích a komínových systémů
  • f) prověřit původní systém vytápění
  • g) ověřit si původní terénních souvislosti
  • h) vyhodnocení vlivu provozu z hlediska dotace vlhkostí
  • II. fáze - Vlhkostní průzkum, vyhodnocení
  • a) odběr vzorků pro stanovení vlhkosti a zasolení
  • b) vyhodnocení vzorků na míru zavlhčení
  • c) vyhodnocení vzorků na obsah solí
  • Více o vlhkostním průzkumu se dočtete v článku Jak má vypadat odborný vlhkostní průzkum.
• Proč investovat do průzkumu vlhkosti
  • Stojíme-li jako investor či uživatel stavby před problémem, jak odstranit negativní dopady vlhkosti zdiva na provoz uvnitř objektu, můžeme se vydat dvěma cestami.
  • Buď si pozveme firmu, aby nám důsledky vlhkosti odstranila a nebo si necháme nejprve provést stavebně-technický průzkum, který zjistí příčinu vlhkosti, navrhne řešení, jak ji odstranit a až poté bude odstraňovat vzniklé důsledky vlhkosti.
  • První varianta se může na první pohled zdát rychlejší a levnější, ale pokud se nezbavíme příčiny vlhkosti, je téměř jisté, že se nám stejný problém projeví po čase znovu a budeme muset opět hledat jeho řešení. V konečném výsledku pak neušetříme ani čas ani peníze. Nevýhodou je také to, že specializované firmy na sanaci vlhkého zdiva používají většinou jen některé vybrané metody sanací a hydroizolací. Navíc je pracovník takové firmy často vázán potřebou prosadit metodu, k jejíž realizaci leží ve skladu jeho firmy drahé strojní zařízení a nebude příliš brát ohled na případná jiná řešení. 
  • Jak tedy neefektivní sanaci předejít?
  • Dříve než začnete vlhkost odstraňovat, nechte si provést specializovaný průzkum. Ten je časově náročnější a na počátku vyžaduje investici. Specialista na stavebně technické průzkumy však objektivně vyhodnotí rozsah, příčiny a zdroje zavlhčení. Není vázán ekonomickými vazbami na realizaci k navržení určité metody, ale může vybírat z celé škály možných řešení. Poté navrhne způsob řešení, případně varianty řešení a vyhodnotí jejich pravděpodobnou účinnost. Poměr ceny a účinnosti pak může vést k optimální investici.
  • Pokud je Vám bližší vysvětlení formou videa, podívejte se na video Jak se provádí stavebně-technický průzkum, kde se dozvíte jak celý proces probíhá, co všechno obsahuje, co je jeho výsledkem atd.
• Větrání - kdy, jak často a proč vlastně?
  • Nejvíce energie z interiérů zbytečně uteče okny a dveřmi. Neustálý růst cen energií nutí jak domácnosti, tak podnikatelské subjekty řešit problém úniku tepla.
  • Řešením bývá nejčastěji výměna starých oken za nové, které perfektně těsní. Obzvlášť u těch ale poté nesmíme podcenit pravidelné větrání.
  • Důležitým prvkem, který nám společně s větráním pomůže snížit vzdušnou vlhkost v místnostech je vytápění. Doplňky oken, které zlepšují průvzdušnost jako je mikroventilace (čtvrtá poloha kliky) nebo různé samoregulovatelné klapky vedou k vyšší netěsnosti. Tato netěsnost ovšem nezajistí tolik vyměněného vzduchu jako jednorázové intenzivní větrání.
  • Jak často je vhodné větrat?
  • Větrat bychom měli krátce a intenzivně. Ráno vyvětrejte všechny místnosti po dobu cca 5 minut, především pak ložnici. Nejlépe tak, že se okna otevřou dokořán. Tím dojde k rychlé výměně vlhkého vzduchu. V průběhu dne potom větrejte 2 - 3x po dobu 5 -10 minut. Největší chybou je dlouhodobé větrání vyklopeným křídlem do ventilační polohy. Tímto způsobem uniká hlavně teplo, chladnou zdi a místnost se pak vytápí mnohem déle. Krátké a intenzivní větrání platí pro podzimní a zimní měsíce, v tomto období by měla být teplota v místnosti alespoň 21ºC. V letních měsících je naopak celodenní větrání příjemné.
• Jak poznám, že je zdivo zasolené?
  • Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Ze začátku působí mapy pouze neesteticky, ale další poruchy na sebe nenechají dlouho čekat.
  • Při odpařování vody s obsahem rozpuštěných solí dochází totiž k jejich krystalizaci. Krystaly pak zaplňují póry omítky a vytvářejí na povrchu stěny solné výkvěty. Spolu s účinky mrazu narušují zdivo a omítku a časem způsobují jejich destrukci. Zároveň tyto vykrystalizované soli nasávají další vlhkost z okolního vzduchu. Spolu s kyselým deštěm jsou vhodným prostředím pro bakterie, plísně a řasy, které mají také snahu si vlhké prostředí zachovat.
  • Tzv. solné výkvěty vidíme zejména na starších domech, u kterých často chybí vodorovná izolace, která by zamezila vzlínání vlhkosti. Společně s touto vlhkostí se totiž přepravují i rozpuštěné soli, které se následně usazují v kapilárách, zmenšují jejich průměr a tím umožňují další vzlínání vlhkosti do větší výšky. Voda na povrchu zdi se následně odpaří a zůstanou vykrystalizované soli, které pak způsobují popraskání omítky.
  • Ve zdivu se vyskytují tři různé zdroje solí:
  • chloridy - kamenná sůl pro zimní ošetřování komunikací (soklové partie staveb, klenby uličních traktů), technologické procesy (potravinářská výroba,chladírenská zařízení, úpravny vody), chlorové vápno užívané k desinfekci, mineralizovaná spodní voda (spodní stavba).
  • dusičnany - rozklad organických hmot (kanalizace, stáje, hospodářská stavení), chemická hnojiva, technologické procesy (potravinářská výroba), znečištěná atmosféra, holubí trus (povrch fasád), střelný prach (pevnostní stavby), močovina pro zimní ošetřování komunikací.
  • sírany - znečištěná atmosféra (povrch fasád), mineralizovaná spodní voda (spodní stavba), výroba stavebních surovin (ze sirnatého uhlí při výpalu nebo z přísad při výrobě cementu a cihel), spalování uhlí (v okolí komínů), chemická hnojiva.
• ​Základní způsoby sanací vlhkých staveb
  • Cílem sanace vlhkého zdiva je především snížení vlhkosti ve zdivu. Provádí se většinou kombinací přímých i nepřímých  hydroizolačních a sanačních postupů.
  • Přehled základních metod: mechanické metody, vzduchové metody, elektrofyzikální metody, chemické metody, sanace povrchu - sanační omítky.
  • Mechanické metody – jsou takové, při kterých dochází k vložení hydroizolace do vytvořeného prostoru ve stavební konstrukci. Vložená hydroizolace svou přítomností mechanicky zabraňuje průniku vlhkosti do zdiva. Mezi mechanické metody hydroizolace řadíme: podřezávaní zdiva řetězovou nebo lanovou pilou, vrážení ocelových plechů, podsekání zdiva. Hlavní výhodou mechanických metod je při kvalitním a hlavně kvalifikovaném provedení sanace, poměrně vysoká životnost provedené hydroizolace. Často se však při použití mechanických metod opomíjí vyplnění proříznuté spáry ve zdivu zainjektováním maltou. Následně pak dochází k sesedání zdiva a deformacím stavby, které se projeví trhlinami v omítkách, v extrémních případech může dojít i ke zkřížení oken a dveří. Popsané mechanické metody hydroizolace se nedoporučuje provádět svépomocí, a to především z důvodů použitých speciálních zařízení. Je proto vhodné obrátit se na specializované firmy, které tyto hydroizolace provádějí.
  • Vzduchové izolace – princip vzduchových izolací spočívá ve vytvoření prostoru s možností dostatečné cirkulace vzduchu u stavebních konstrukcí zasažených vlhkostí. Proudící vzduch odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Tato metoda se používá hlavně u starších staveb, kde již byly tyto metody použity v minulosti. Jde tedy v podstatě o obnovení porušených, zazděných či ucpaných vzduchových kanálů. Výhodou této metody je poměrně neomezená životnost. Nevýhodou pak podstatně nižší účinnost ve srovnání s radikálnějšími metodami hydroizolace.
  • Elektrofyzikální metody - tyto metody fungují na principu elektroosmózy, kdy za působení stejnosměrného proudu dochází k cílenému pohybu vody v porézním prostředí. Tyto metody se většinou aplikují tam, kde již není možný žádný zásah do stavební konstrukce. Značné omezení až zrušení funkčnosti této metody mohou být elektricky neizolované kovové prvky, vkládané do zdiva (rozvody vody, vytápění, ocelové zpevňující konstrukce). Při nevhodné aplikaci této metody může docházet ke zvýšení koroze kovových součástí stavby. Tuto metodu rozhodně nelze provádět svépomocí, je nutná aplikace odbornou firmou.
  • Chemické metody - metody, které jako hydroizolační látku používají chemické roztoky (např. Dicosil 100, akrylátgely apod.). Hydroizolační vrstva při těchto metodách vzniká tím, že se do zavlhlého zdiva napouští (tlakově, netlakově) látka, která proniká do pórů, kapilár a trhlin stavební konstrukce. Takto zaplněná zóna - clona ve zdivu pak brání vzlínání vody a plní funkci dodatečné hydroizolace. Nespornou výhodou této hydroizolace je možnost řešení detailů (vrty v rozích, koutech, v různých výškových úrovních). Většina chemických metod hydroizolace je obnovitelných bez nutnosti dalšího zásahu do statiky objektu.
  • Sanace povrchů - sanační omítky – úprava povrchů vlhkého zdiva výrazně ovlivňuje výsledek celé sanace. A někdy bývá i jediným sanačním zásahem. Řešení sanace objektů pouze sanační omítkou je řešením s omezenou životností (15-30 let v sanacni omitkyzávislosti na míře zavlhnutí a zasolení zdiva). Jde v podstatě pouze o řešení důsledků působení vlhkosti nikoliv řešení odstranění příčiny vnikání vlhkosti do stavební konstrukce. Proto je vždy vhodnější spojit aplikaci sanačních omítek s vhodnými metodami hydroizolací, aby byl efekt sanace z hlediska funkčnosti a dlouhodobosti maximální. Sanační omítka je omítka, která obsahuje více jak 25 % pórů v čerstvé maltě. Ty po vyzrání omítky umožňují transport vody (vlhkosti) ze zdiva ve formě vodní páry a současně tyto vzduchové póry slouží k ukládání stavebně škodlivých solí při jejich krystalizaci. Krystalizace solí totiž vytváří tlak, který negativně ovlivňuje pevnost a vzhled omítky. Sanační omítky by měly být aplikovány vždy, když je provedena jakákoliv metoda hydroizolace vlhkého zdiva.
  • Výše popsané metody hydroizolací se týkají především vodorovné – dodatečné hydroizolace vlhkého zdiva. Další důležitou oblastí hydroizolací zdiva jsou plošné hydroizolace podlah nebo svislé izolace.
• 10 rad co dělat po povodních
  • Pro všechny, jejichž domy a byty byly zasažené povodněmi, jsme vytvořili tzv. povodňové desatero, ve kterém se snažíme poradit, jak při opravách domů a bytů postupovat.
  • 1. Sanační zásahy bez řešení primárních příčin (poškozené dešťové svody a kanalizace, nekvalitní drenáže, nevhodně navržené nové podlahy apod.) se obvykle míjejí účinkem a pouze Vám zbytečně odčerpají peníze.
  • 2. Ještě dříve než začnete se sanační omítkou, odstraňte zbytky sádry nebo její aplikace. V opačném případě hrozí poškození sanačních omítek.
  • 3. Respektujte dostatečnou výšku při aplikaci sanačních omítek, minimálně jeden a půl násobek tloušťky zdiva.Vyhnete se zbytečným problémům s vlhkou mapou nad hranicí nové sanační omítky.
  • 4. Před nanesením sanační omítky si pečlivě vyčistěte ocelovým kartáčem daný podklad.
  • 5. Po aplikaci sanačních omítek neuzavírejte povrch stěn žádnými obklady bez větrací mezery. V opačném případě dojde ke snížení výparné plochy, kdy sanační omítka nemůže dýchat a vlhkost vyskočí nad hranici původně provedené sanační omítky.
  • 6. Nábytek a podobná zařízení nepřistavujte těsně ke zdivu. Dodržujte mezeru 7 až 10 cm. Jinak se začnou tvořit plísně.
  • 7. Zajistěte dostatečné (intervalové) větrání sanovaných prostorů.
  • 8. Malby obnovujte až po úplném vyzrání sanačních omítek.
  • 9. Používejte jen prodyšné barvy s odpovídajícím koeficientem difúze vodních par Sd menší nebo rovno 0,2m.
  • 10. Veškeré další stavební úpravy (podlahy, drenáže, nové izolace, vzduchoizolační systémy, cirkulace vzduchu atd.) raději předem konzultujte s odborníky. Předejdete dalším škodám a ušetříte peníze.
• Dočasná hydrofobizace - co to je a jak ji využít?
  • Mezi hydrofobizační materiály se počítají i materiály, které disponují dočasnou hydrofobitou a používají se ke zcela jiným účelům nežli klasické hydrofobizační prostředky. Vlastnosti dočasné hydrofobity se využívá především při aplikaci sanačních omítek na vlhké a solemi nasycené zdivo.
  • Svou specifickou vlastností zabrání tyto materiály průniku solí z podkladu do sanační omítky v době, kdy omítka není vyzrálá. Tzn. zabrání tomu, aby se rozpuštěné sole ze zdi dostaly „po vodě“ až na povrch omítky. Po vyzrání omítky dočasná hydrofobita pomine a dochází ke krystalizaci solí postupně od zdi k povrchu sanačních omítek.
  • Její hlavní funkcí je ochránit daný materiál před vlhkostí buď do té doby, dokud není provedena trvalá hydroizolace stavby nebo pro překonání období při počátečním vysychání např. sanačních omítek, které těsně po aplikaci ještě nejsou schopné plně přijímat vlhkost ze zdiva a ta by je bez hydrofobizace hned na počátku znehodnotila. 
• Co je to hydrofobizace a jak ovlivňuje stavební konstrukce?
  • Hydrofobizace je vodoodpudivá vrstva, někdy se této vrstvě také říká impregnace nebo konzervace. Hydrofobizační prostředek proniká do malé hloubky porézních stavebních materiálů a vytváří vrstvičku, která odpuzuje vodu. Tato hydrofobní vrstva je bezbarvá a dobře propouští vzduch i páru.
  • Hydrofobizace je odborně řečeno změna fyzikálně-chemických vlastností daného materiálu, která podstatně zvyšuje smáčecí úhel pro vodu. To znamená, že voda na povrchu hydrofobizovaného materiálu vytváří drobné kapičky, které se nevpíjí do podkladu.
  • Hlavním cílem hydrofobizace je snížení kapilární nasákavosti. Hydrofobizační prostředky bývají aplikovány nátěrem, postřikem, volným smáčením povrchu, u menších předmětů i ponořením nebo vzlínáním.
  • Spotřeba je silně závislá na porezitě ošetřovaného materiálu, obvykle se pohybuje v rozmezí 0,1 - 1,0 l/m2. U velmi porézních materiálů může být i vyšší.
  • Na množství naneseného prostředku závisí nejen samotná vodoodpudivost - hydrofobita povrchu, ale i hloubka, do které se prostředek dostane. Větší hloubka penetrace hydrofobizačního prostředku podporuje životnost výsledné hydrofobizace.
  • Problémem spojeným s hydrofobní úpravou povrchu může být jeho odlišné zbarvení po dešti apod. Nasákavý porézní materiál bývá tmavší, zatímco hydrofobní povrch zůstává i po dlouhotrvajícím dešti světlý, protože kapalná voda do jeho pórů nepronikne anebo jen zcela nepatrně. Rozdíl ve zbarvení samozřejmě po vyschnutí opět zmizí.
  • Problémem spojeným s hydrofobní úpravou povrchu může být jeho odlišné zbarvení po dešti apod. Nasákavý porézní materiál bývá tmavší, zatímco hydrofobní povrch zůstává i po dlouhotrvajícím dešti světlý, protože kapalná voda do jeho pórů nepronikne anebo jen zcela nepatrně. Rozdíl ve zbarvení samozřejmě po vyschnutí opět zmizí.
  • Životnost hydrofobizace je závislá na druhu použitého materiálu, řádově se pohybuje v desítkách let u kvalitnějších produktů.
  • Hydrofobizaci rozhodně nemůžeme zaměňovat s hydroizolací!
• Co jsou to tepelné mosty a jak je odstranit?
  • Co to jsou tepelné mosty?
  • Tepelné mosty jsou taková místa, kde dochází k větším únikům tepla než je tomu v jejich okolí. Poznáme je tak, že jejich teplota na povrchu je nižší než teplota okolních míst, proto jsou také náchylnější k tvorbě kondenzační vlhkosti a tím i ke vzniku plísní. Kromě toho způsobují tepelné ztráty, takže prodražují vytápění domu či bytu. Jejich vznik je vždy důkazem nesprávného provedení stavby či použití nevhodného materiálu. Množství tepla, které unikne tepelným mostem, je závislé na závažnosti chyby a je tím větší, čím větší je rozdíl teplot na vnitřní a vnější straně konstrukce.
  • Kde najdeme tepelné mosty?
  • U spojení vodorovných a svislých konstrukcí, u nadpraží a ostění oken, ve střechách (špatně provedená tepelná izolace, kdy je např. izolace vložená pouze mezi krokve – ve chvíli, kdy na ně dám parozábranu a např. SDK desky, objeví se mi v místě, kde krokve jsou na SDK vlhké pruhy; je potřeba vložit pruh izolace i pod krokve a teprve poté instalovat na izolaci parozábranu, SDK desky příp. další prvky), v obvodových zdech (např. nedostatečné zateplení), v rozích – zde je největší riziko, že se teplota dostane pod hodnotu rosného bodu a začne tam tudíž kondenzovat voda a tvořit se plísně.
  • Jak tepelné mosty odstranit?
  • Ideální je samozřejmě dávat na riziková místa pozor již při stavbě či rekonstrukci domu. Pokud se to však nepodaří, je potřeba najít příčinu vzniku tepelného mostu a tu následně odstranit, byť je to za cenu zásahů do konstrukce domu. Pokud je např. tepelný most způsoben nedostatečnou tloušťkou použitého polystyrenu, nepomůže nám při odstranění nic jiného než kritické místo dodatečně zateplit.