Hlavní výhoda bitumenových stěrek spočívá v tom, že se aplikují nátěrem a mohou být proto aplikovány na různě profilovaný povrch, není problém s řešením detailů apod. Použití bitumenových stěrek vytváří bezešvou izolaci, tudíž je zde menší riziko, že izolace nebude souvislá.
Vůbec ne. Bitumeny se jen zamíchají a aplikují za studena nátěrem (špachtlí, hladítkem), ve větších plochách lze samozřejmě i nástřikem. Výjimku tvoří jen Třírohá páska, kterou je potřeba natavit.
Bitumenové stěrky lze použít jak na svislé, tak na vodorovné plochy, takže obojí, dle potřeby.
Doba schnutí (zrání) stěrky může být velmi rozdílná v závislosti na podkladu, okolní teplotě, vlhkosti vzduchu či síle vrstvy. Zpravidla to bývají min 2 dny. Výjimku tvoří Profidicht Hybrid 2K, který odolává dešti již po 2-3 hod a mechanicky zatížitelný je do 24hod.
Záleží na velikosti. Jsou-li prohlubně ve spárách stavební konstrukce, otvory v maltě, nebo výlomky větší než 5mm, je nutno je vyspravit vhodnou maltou.
Stěrka smí být použita, pokud teplota ošetřovaných ploch a okolní teplota jsou vyšší než +5°C. Rozhodně nesmí být aplikovány za mrazu. Stejně tak je potřeba hlídat podklad, který může být vlhký, ale nesmí být mokrý. V každém případe musí být bez námrazy a ledu, a pokud je třeba, musí se předem důkladně prohřát.
Ano, jen je potřeba před aplikací stěrky napenetrovat podklad penetrací Unibit. Tuto penetraci doporučujeme i na jiných, silně nasákavých podkladech.
Vzhledem k tomu, že se stěrky používají zpravidla pod úrovní terénu, neaplikuje se na ně další povrchový nátěr, většinou se na ně lepí polystyrenové desky. Výjimku tvoří Profidicht Hybrid 2K, který se používá i nad úrovní terénu a lze ho natírat libovolnými nátěry či na něj aplikovat omítku.
Ano, ale spoj mezi svislou zdí a vodorovnou podlahou doporučujeme zajistit natavením Třírohé pásky, která obě plochy spolehlivě propojí. A pokud je nutné vytvořit izolaci uvnitř zdi, doporučujeme kombinovat povlakové izolace(bitumenové stěrky) s některým ze způsobů dodatečných hydroizolací zdiva (injektáže, podřezávka apod.)
Délka životnosti sanační omítky je závislá na mnoha faktorech a nelze jednoznačně stanovit. Záleží na míře zavlhčení a zasolení daného objektu, a také zda se provedly funkční hydroizolace eventuálně podpůrné metody odvlhčení objektu.
Do jaké výšky je nutné stávající omítku okopat je závislé hlavně na tloušťce stěny. Pro spolehlivou funkci sanační omítky se doporučuje oklepat stávající vlhkou a poškozenou omítku do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdi nad poslední viditelnou mez vlhkosti na původní omítce (např. je-li tloušťka zdi 30cm, měli byste oklepat omítku do výšky 45cm nad poslední viditelný výskyt vlhkosti).
Pokud se oklepe vlhká omítka, tak zpravidla dojde k tomu, že povrch zdiva oschne. To však rozhodně neznamená, že je zeď v celé své tloušťce suchá. Aplikace sanační omítky je tedy i v tomto případě nezbytná.
Záleží o jaký druh omítky se jedná. Většina našich omítek se nahazuje. Pouze sanační omítku Nanosan doporučujeme natahovat.
Minimální tloušťka sanační omítky by měla být cca 2,2-2,5 cm. Maximální tloušťka omítky není omezena. Obecně platí čím větší tloušťka sanační omítky, tím je i delší životnost a funkčnost této omítky.
Pokud vám vyhovuje hrubost vlastní sanační omítky, není nezbytné štuk aplikovat. Většině uživatelů však více vyhovuje jemnější povrch, který docílíte štukovou omítkou. Pro aplikaci uvnitř objektu doporučujeme použít Vápenný štuk Interiér.
Aplikace štuku je možná až po vyzrání jádrové vrstvy, aby se předešlo vzniku trhlinek. Standardní doba vyzrání jádrové omítky je 21dní, ale u některých omítek je výrazně kratší a závisí i na povětrnostních podmínkách. Dobu zrání konkrétní omítky zjistíte v jejím technickém listu (ten je možné si stáhnout na našem webu v sekci Ke stažení).
Obecně pro barevné nátěry na sanační omítky platí důležité pravidlo: difúzní odpor barvy musí být menší (maximálně roven) 0,2 m. Čím je hodnota difúzního odporu nižší, tím je barva prodyšnější pro vodní páru a tudíž vhodnější pro použití na sanační omítky. Difúzní odpor bývá zpravidla značen jako Rd nebo Sd, a dodavatelé barev tuto hodnotu uvádějí v technickém listu příslušné barvy. V naší nabídce najdete interiérovou barvu InteriérSan+
Naopak, pokud se pouze odstraní příčina vlhkosti zdiva a to vytvořením funkční izolace, začne nad provedenou izolací docházet k vysychání vlhkého zdiva a tím i ke krystalizaci stavebně škodlivých solí, které byly do té doby rozpuštěny ve vodním prostředí. Krystalizace těchto solí má za následek poškození stávajících omítek, které se budou muset následně odstranit a nahradit novými. Tomu lze předejít, pokud se po provedení izolací aplikují sanační omítky.
Sikkaton B pro izolaci teras nedoporučujeme, protože díky své tekuté konzistenci, která se „vpíjí“ do betonu, s ním nelze dostatečně vyřešit detaily – např. přechod mezi koncem terasy a budovou – a těmi by poté mohlo docházet k zatékání. Pro terasy doporučujeme silikátové hydroizolace, např. Elastikschlämme.
Sikkaton B se po aplikaci stává součástí ošetřeného betonu a jeho životnost je tedy stejná jako životnost samotné betonové konstrukce.
Obrovskou výhodou izolace Sikkatonem B je to, že výrazně zkracuje technologické procesy na stavbě. Po aplikaci Sikkatonu B můžete již druhý den na ošetřeném betonu bez výrazných omezení pracovat a pokračovat ve stavební činnosti. Sikkaton totiž nezůstává na povrchu betonu, ale „vpije“ se do vnitřní struktury betonu, tudíž není náchylný na mechanické poškození. K celkovému vyzrání Sikkatonu dojde po 21dnech od aplikace, kdy jsou chemické procesy krystalizace ukončeny.
Ano, pro tento případ se využívá směs Sikkatonu B a Sikkatonu E, které dohromady vytvoří utěsňující ucpávku, která vytuhne a je tedy plně funkční po 1-5 min.
Záleží, jak jsou trhliny velké. Pokud jejich šířka překračuje 0,4mm, je potřeba je odfrézovat min do hloubky 2cm a poté vyspravit Betonplastem. Až poté je možné povrch ošetřit Sikkatonem B.
Téměř. Sikkaton B funguje tak, že v betonu zkrystalizuje. Ovšem tento proces proběhne pouze za přítomnosti vody. Proto je nutné ještě nanesenou vrstvu vlhčit, a to po dobu min 5 dní. Ideální je samozřejmě izolovat čerstvý, vlhký beton.
Z hlediska funkčnosti izolace to potřeba není. Sikkaton patří mezi pochozí hydroizolace, tzn., že již není nutné ho chránit další povrchovou vrstvou. Pokud však chcete dát na beton další vrstvu např. z důvodů estetických, doporučujeme použít jako povrchovou úpravu betonových konstrukcí Betonplast či jinou povrchovou úpravu.
Proti ropným produktům ano, proti radonu ne. Pro izolaci proti radonu doporučujeme použít bitumenovou izolaci Profidicht 1K FIX.
Sikkaton je ideální použít právě na čerstvý, ještě vlhký beton, protože tak nejlépe proběhne proces krystalizace Sikkatonu v betonu. Pokud se izoluje starší betonová plocha je důležité zajistit otevřený kapilární systém betonu, tzn. že beton nesmí být opatřen žádnou uzavírací vrstvou např. asfaltovým nátěrem. Případné povrchové vrstvy je nutno z betonu odstranit, zbrousit, betonovou konstrukci důkladně zvlhčit a teprve potom aplikovat izolaci Sikkaton B.
Ano.
Plísně jsou mikroskopické houby a tvoří se na trvale vlhkých plochách, a nebo na plochách, na kterých vzniká kondenzační vlhkost (kondenzace teplého vzduchu při kontaktu s chladnější zdí). Jejich vzniku tedy můžeme zabránit buď zvýšením teploty zdí, aby nedocházelo ke kondenzaci, nebo snížením vlhkosti ve vzduchu (větráním apod.).
Místnosti, kde se suší prádlo či se provádí jiné činnosti spojené se zvýšeným odpařováním vody (pěstování květin, chov rybiček v akváriích,…). Dále tepelné mosty – místa, kde je snížená tepelně-izolační schopnost zdiva – často u nezateplených nebo nevhodně zateplených objektů. Malé byty, které užívá více osob. Prostory, kde není zajištěna správná cirkulace vzduchu či není dokonalý odvod vodních par (např. koupelny, kuchyně…).
Je potřeba vyřešit příčinu vzniku plísní – tepelný most, nedostatečné větrání a tím příliš vysoká vzdušná vlhkost, …Trvalé řešení nabízí systém Klinosan, který se skládá z dezinfekčního spreje Klinosan Restart, kterým zničíte plísně na povrchu zdí a při škrábání napadených míst pak nedojde k rozšíření sporů plísní do vzduchu. Následně nanesete bioklimatickou stěrku Klinosan, která je vyrobena z nerostu klinoptilolit, jenž je schopen díky svým fyzikálním vlastnostem trvale zamezit vzniku plísní a nakonec můžete (nemusíte, stěrka funguje i jako povrchová vrstva) vymalovat speciálními barvami Klinosan Color. Více info na www.klinosan.cz.
Máte-li problém se studenými stěnami a následnou kondenzací vody na jejich povrchu, může pomoci i sanační tepelně-izolační omítka Nanosan, která teplotu na povrchu zdí zvýší a může tak kondenzaci zabránit.
Vzdušná vlhkost v interiéru se běžně pohybuje mezi 40-60% a ovlivňuje ji zejména provoz domácnosti (vaření, žehlení, sprchování,…). Koriguje se pravidelným větráním. Jaké mohou být příčiny vlhkosti v interiéru? Běžný provoz domácnosti, ale i vlhkost v konstrukci (u novostaveb), poruchy instalací (rozvody vody,…) či vnější zdroje vlhkosti (déšť, zemní vlhkost), kterou nasávají stěny budov.
Ideální je hlídat vlhkost pomocí vlhkoměru. Dalšími projevy zvýšené vlhkosti jsou zarosená okna či zrcadla. Závažnější už jsou pak zašedlé skvrny na zdech či plísně.
Dostatečným větráním či zvýšením teploty v interiéru, stavebními úpravami jako je např. zateplení (toto již vyžaduje návrh odborníka, aby nedošlo naopak ke zhoršení aktuálního stavu či pomocí klimatizace.
Větrat bychom měli krátce a intenzivně (platí pro podzim a zimu, v létě lze větrat celodenně). Ráno vyvětrejte všechny místnosti po dobu cca 5 minut, především pak ložnici. V průběhu dne potom větrejte 2-3x po dobu 5 -10 minut. Největší chybou je dlouhodobé větrání vyklopeným křídlem do ventilační polohy. Tímto způsobem uniká hlavně teplo, chladnou zdi a místnost se pak vytápí mnohem déle. V místnosti by mělo být alespoň 21°C
Zdrojů vlhkosti může být mnoho, od poškozených okapů přes různé zásahy do stavby během rekonstrukcí až po souvislosti s okolním terénem. Spolehlivě zjistí zdroj vlhkosti odborník, který odebere vzorky ze zdiva a pomocí výsledků z laboratoře ohledně obsahu vlhkosti a solí ve vzorcích, stanoví příčinu vlhkosti. Jak se provádí vlhkostní (stavebně-technický) průzkum si můžete prohlédnout zde. (odkaz na film o STP)
Nelze jednoznačně říci, že by jedna z metod byla lepší nebo horší, každá má své opodstatnění. Injektáž Dicosilem je vhodná pro sourodé zdivo, bez kaveren; při nižší míře zavlhčení; vrty musí být vedeny pod úhlem cca 30°. Naopak injektáž krémy je vhodná i pro zdivo nesourodé s kavernami, či pro zdivo z porothermu; pro zdivo s vyšší mírou zavlhčení (vlhkost rozpouští krém a tím aktivuje jeho izolační funkci); vrty mohou být vedeny vodorovně (to umožní použití kratších vrtáků ve srovnání s izolací Dicosilem); aplikace je méně časově náročná.
Pokud je tloušťka izolované zdi menší než 80cm, tak je možné provést vrty pouze z jedné strany. Vrty z obou stran jsou vhodné při větších tloušťkách zdí a v případě, že nemáte k dispozici dostatečně dlouhý vrták.
Vrt by měl být tak hluboký, aby vzdálenost od konce vrtu ke konci zdi byla maximálně 5cm.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože každý objekt je jinak situován vzhledem k terénu, k úrovni podlah, sousedícím stavbám apod. Proto je vhodnější kontaktovat odborného technika, pokud si nejste v této otázce zcela jisti.
To není nezbytně nutné, platí však pravidlo, že pokud do vrtu již naaplikujete injektážní materiál, mělo by se v rámci jednoho dne naaplikovat celé množství příslušné do jednoho vrtu. Více informací najdete v technickém listu výrobků Dicosil nebo Aquabariér.
Naopak, pokud se pouze odstraní příčina vlhkosti zdiva a to vytvořením funkční izolace, začne nad provedenou izolací docházet k vysychání vlhkého zdiva a tím i ke krystalizaci stavebně škodlivých solí, které byly do té doby rozpuštěny ve vodním prostředí. Krystalizace těchto solí má za následek poškození stávajících omítek, které se budou muset následně odstranit a nahradit novými. Tomu lze předejít, pokud se po provedení izolací aplikují sanační omítky.
To je vždy závislé na tloušťce injektovaného zdiva. Např. při injektáži Dicosilem při tloušťce zdi 50 cm, rozteči vrtů 12cm, budete na 1 vrt potřebovat cca 1,25 litru injektážního prostředku. To vyplývá ze spotřeby 20 l Dicosilu 100 na 1m2. Při injektáži krémy Aquabariér budete při stejné tloušťce zdiva do 1 vrtu aplikovat cca 0,057 l. To vyplývá ze spotřeby 1 l Aquabariéru na 1m2.
Při aplikaci krémů se množství potřebné pro 1 vrt do příslušného vrtu vejde najednou. Při aplikaci Dicosilu je potřeba postupně dané množství do vrtů dolévat, dokud není aplikováno potřebné množství dle uvedené spotřeby.
Je několik možností jak postupovat. S ohledem na to, že se jedná o obnovitelné způsoby izolace, je vhodnější pouze zaslepit otvory vrtů např. polystyrénovou ucpávkou a následně zaomítnout sanační omítkou. Vzhledem k tomu, že vrty vytvoří ve zdivu systém klenbiček, nemají tyto metody izolací zásadní vliv na statiku objektu. Ale samozřejmě je možné tyto vrty vyplnit klasickou maltou, nebo nesmršťující se cementovou maltou.
Zpracovávám...