záloha | Realsan

Nedostatečné větrání způsobuje vážné zdravotní problémy

Větrání vnitřních prostor má dvě zásadní funkce: odvod nahromaděné vlhkosti z interiéru a výměna vzduchu s vysokým obsahem CO2. Kolik vlhkosti ale vlastně denně vyprodukujeme a jaké následky může mít její nedostatečné odvětrání do okolí?

V interiéru lidé tráví až 90% veškerého svého času. Dospělý jedinec průměrně vydýchá za den 12.000 litrů vzduchu. A současně do vzduchu za stejný čas vypustí cca 2,5 litru vlhkosti. Další vlhkost v interiérech vzniká vařením a sušením prádla. Z těchto čísel jasně vyplývá, že větrání interiéru je naprosto nezbytné, a to obzvláště máme-li v bytě nová plastová okna, zateplenou fasádu a další opatření bránící úniku tepla, a s ním i vlhkosti, do vnějšího okolí.

Nedostatečné větrání ve výsledku neohrožuje pouze stavební konstrukci, ale i zdraví člověka. Pokud se člověk zdržuje ve špatně větraných prostorách, brzy se dostavuje únava, poruchy učení a soustředění, bolesti hlavy, pálení očí. Současně klesá pracovní výkon a člověk je náchylnější k infekčním chorobám.

Výraznější problémy se mohou dostavit za 5, 10 ale i 30 let. To se týká i karcinogenů. Oxidy dusíku, které jsou nahromaděny v nevětraných prostorách, mají rovněž neblahý vliv na vznik alergií. A pokud nevětraný vzduch obsahuje i vyšší podíl vlhkosti, je to ideální prostředí pro vznik plísní a šíření bakterií, jejichž důsledkem mohou být v lepším případě „jen“ záněty horních cest dýchacích. Správným větráním tato rizika výrazně eliminujeme.

Jak často a jakým způsobem je vhodné větrat jsme již popsali v článku „Větrání – kdy, jak často a proč vlastně?“

Co dále pomáhá ke snížení vlhkosti v domácnosti?

zavírat dveře do koupelny při sprchování, po sprchování otřít stěny a podlahu a následně vyvětrat
nesušit mokré prádlo uvnitř bytu, využívat balkon nebo sušárnu; není-li to možné, snažte se sušit prádlo alespoň u otevřeného okna.
nestavět nábytek k obvodovým zdem budovy
při vaření využívat digestoř s přímým odtahem

Vhodné je také při větrání využít tzv. komínového efektu - viz obrázek.

Metody sanace vlhkého zdiva I. díl - Sanační omítky

V tomto seriálu si postupně představíme různé metody sanace vlhkého zdiva. 1. díl se bude týkat materiálu, který si často nanášejí lidé svépomocí a také se o jeho způsobu fungování tradují různé mýty - představujeme SANAČNÍ OMÍTKY.

Sanační omítky mají podstatně vyšší množství pórů než běžné omítky, a umožňují tak rychlejší propouštění vodních par ze zdiva do vzduchu, čímž zdivu umožňují vysychat. Sanační omítky řeší však pouze důsledek působení vlhkosti. Po aplikaci sanačních omítek je povrch vizuálně suchý. Pokud však neodstraníme příčinu vzniku vlhkosti ve stavební konstrukci, tak má sanační omítka pouze omezenou životnost.

To je zapříčiněno tím, že vlhkost, která se dostává do zdiva ve většině případů obsahuje rozpuštěné sole (sírany, dusičnany, chloridy), které následně při vysychání zdiva krystalizují a zaplňují póry sanačních omítek. Tím se snižuje funkčnost a životnost sanačních omítek. A ve chvíli, kdy jsou póry sanační omítky zaplněné solemi, přestává omítka fungovat a nemá kudy případnou další vlhkost ze zdiva odvádět. Proto je nezbytné vždy správně identifikovat příčinu vlhkosti a zabránit dalšímu zavlhčování stavby. A sanační omítky použít k vysušení zdiva v kombinaci s ostatními metodami, které zabrání dalšímu zavlhčování stavby (hydroizolace, vzduchové kanály apod.).

Jsou však případy, kdy je aplikace sanační omítky zcela nezbytná. A to zvláště tehdy, provádí-li se dodatečná hydroizolace již vlhkého zdiva. Sanační omítka umožní zbytkové vlhkosti, která zůstala ve zdivu nad provedenou hydroizolací, vysychání bez viditelných vlhkostních map na povrchu omítky. Současně poskytne prostor pro krystalizaci škodlivých solí v pórech uvnitř sanační omítky.

Výhodou použití sanační omítky je bezesporu okamžité využívání sanovaných prostor, bez nutnosti provádění hydroizolací. Na druhou stranu je však životnost sanačních omítek závislá především na tom, jak je vlhkost ve zdivu nasycena solemi. Čím více solí obsahuje vlhkost ve zdivu, tím se snižuje životnost a funkčnost sanační omítky. Proto doporučujeme sanační omítky provádět vždy v kombinaci s ostatními sanačními a hydroizolačními opatřeními.

Doporučujeme:

Baurex-SAN - sanační tepelně-izolační omítka

Baurex-AQUA - sanační tepelně-izolační omítka, vhodná pro velmi vlhké zdivo, domy po povodních apod.

Nanosan – sanační tepelně-izolační omítka dle WTA, čistě vápenná

Baurex SMS NEW + Baurex-N – inovace úspěšné sanační omítky (nově vč. tepelně-izolačních vlastností)

Metody sanace vlhkého zdiva II. díl - Vzduchoizolace

Jde o nejstarší metodu, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Princip této metody spočívá ve vytvoření prostoru s možností cirkulace vzduchu u konstrukcí zasažených vlhkostí.

Proudící vzduch odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Za tím účelem jsou stavby vybaveny soustavou vzduchových štol, kanálků a šachet, spojujících větraný prostor s vnějším prostředím. K vzduchovým systémům lze řadit také výkopy kolem obvodu stavby s následným vložením vzduchových kanálků, které mají odvádět vodní páry z přilehlého zdiva a tím je vysoušet. Pokud však není vložena do zdiva horizontální izolace, vzlínání zemní vlhkosti zdivem dále pokračuje.

U sanací vlhkého zdiva se vzduchové metody využívají hlavně u starších staveb, kdy již byly v minulosti použity. Jedná se většinou o obnovení porušených nebo zazděných vzduchových kanálů apod.

3 hlavní zásady pro použití přirozených vzduchových metod:

nasávání vzduchu by mělo být v interiéru, výdech v exteriéru s co největším převýšením – doporučuje se např. využití starých komínových průduchů
u suterénních kanálů je nutné dbát na jejich dostatečný průřez; důležité je zamezit zatékání vody do kanálu (aby vzduchový kanál nezpůsoboval další zavlhání objektu)
odvětrávané zdivo pokud možno očistit, odstranit původní omítky (a eventuálně aplikovat sanační omítku), aby docházelo k co nejsnazšímu odvětrání vlhkosti

Nespornou výhodou vzduchových metod je jejich téměř neomezená životnost. Pokud se provádějí v rámci rekonstrukce celého objektu, jsou obvykle i finančně nepříliš nákladné. Zlepšují i výměnu vzduchu v interiéru.

Nevýhodou je pak jejich nižší účinnost oproti radikálnějším metodám.

Jak má vypadat odborný vlhkostní průzkum

Pokud k Vám přijde odborník provádět vlhkostní průzkum a začne odebírat vzorky zdiva víceméně nahodile – např. podle vzhledu povrchu zdiva, stupně rozpadu či podle orientačních naměřených hodnot – zpozorněte! Správný odběr vzorků by měl vypadat trochu jinak.

Pokud je Vám bližší vysvětlení formou videa, podívejte se na video Jak se provádí stavebně-technický průzkum, kde se dozvíte jak celý proces probíhá, co všechno obsahuje, co je jeho výsledkem atd.

Máte-li raději textovou formu, čtěte dál. :)

K určení zdroje vlhkosti zdiva a k vyhodnocení míry zavlhčení je totiž potřeba zpracovat tzv. vlhkostní profil. Ten se tvoří pomocí série odběrů vzorků zdiva v jedné ose, a to nejméně ve třech výškách a třech hloubkách v každé výšce. Vzorky se neodebírají z povrchu – z rozpadajících se omítek, které budou při sanaci stejně odstraněny. Za standardní se považuje odběr vzorků zdícího materiálu po odstranění omítky, a to v hloubce 0 až 2 cm, dále 2 až 4 cm a z hloubky cca 5 a více cm.

Odebrané vzorky se v laboratoři zváží, vysuší při 110°C a úbytek hmotnosti (voda) se vztáhne k hmotnosti vlhkého vzorku. Tím získáme hodnotu vlhkosti materiálu (zpravidla se udává v hmotnostních %).

Odebraný materiál by měl být u všech vzorků srovnatelný – tedy buď pouze cihla, pouze kámen apod. Porovnávat vlhkost dle hmotnostních % u rozdílně nasákavých materiálů by vedlo k zavádějícím výsledkům, protože co znamená u jednoho materiálu velmi vysoký stupeň zavlhčení, může být u druhého v normě.

Jak poznám z vlhkostního profilu příčinu zavlhčení?

Pokud jsou vzorky odebrané z hloubky materiálu méně vlhké než u povrchu, je dominantní důvod zavlhčení kondenzace. Klesá-li stupeň zavlhčení směrem vzhůru, je hlavním důvodem vlhkosti vzlínání.

Vzlínající vlhkost Kombinace vzlínající vlhkosti a kond. Kondenzace na povrchu

(Šedé plochy řezu zdivem označují výrazně vyšší vlhkost, než je na plochách bílých. V řezu jsou vyznačeny sondy ve třech výškách a sondy rozděleny do tří hloubek odběru vzorku.)

Pokud máte zájem o provedení stavebně-technického průzkumu, vyplňte nám, prosím, potřebné informace zde a my pro Vás zpracujeme konkrétní cenovou nabídku a navrhneme další postup. V případě, že se potřebujete na cokoliv zeptat, využijte, prosím, kontaktní formulář níže nebo nám napište na info@realsan.cz, rádi Vám pomůžeme.

Jak lze určit příčinu zavlhčení

Určování příčiny zavlhčení probíhá ve dvou fázích. Nejprve si projdeme všechny možné zdroje vlhkosti a vyloučíme ty, které v daném případě nepřichází v úvahu. Ve druhé fázi se poté věnujeme průzkumu vlhkosti a jeho vyhodnocování.

I. fáze - Vyhodnocení možných zdrojů a vlivů:

a) provést průzkum systému okapů, funkce a zakončení svodů do kanalizace, trativodu

b) provést průzkum funkce a průběhu kanalizace, odpadů

c) prověřit vodovodní rozvody

d) prověřit zaniklá zařízení, úpravy (průzkum dokumentace, fyzický průzkum)

e) provést průzkum větracích a komínových systémů

f) prověřit původní systém vytápění

g) ověřit si původní terénních souvislosti

h) vyhodnocení vlivu provozu z hlediska dotace vlhkostí

II. fáze - Vlhkostní průzkum, vyhodnocení

a) odběr vzorků pro stanovení vlhkosti a zasolení

b) vyhodnocení vzorků na míru zavlhčení

c) vyhodnocení vzorků na obsah solí

Více o vlhkostním průzkumu se dočtete v článku Jak má vypadat odborný vlhkostní průzkum.

Proč investovat do průzkumu vlhkosti

Stojíme-li jako investor či uživatel stavby před problémem, jak odstranit negativní dopady vlhkosti zdiva na provoz uvnitř objektu, můžeme se vydat dvěma cestami.

Buď si pozveme firmu, aby nám důsledky vlhkosti odstranila a nebo si necháme nejprve provést stavebně-technický průzkum, který zjistí příčinu vlhkosti, navrhne řešení, jak ji odstranit a až poté bude odstraňovat vzniklé důsledky vlhkosti.

První varianta se může na první pohled zdát rychlejší a levnější, ale pokud se nezbavíme příčiny vlhkosti, je téměř jisté, že se nám stejný problém projeví po čase znovu a budeme muset opět hledat jeho řešení. V konečném výsledku pak neušetříme ani čas ani peníze.

Nevýhodou je také to, že specializované firmy na sanaci vlhkého zdiva používají většinou jen některé vybrané metody sanací a hydroizolací. Navíc je pracovník takové firmy často vázán potřebou prosadit metodu, k jejíž realizaci leží ve skladu jeho firmy drahé strojní zařízení a nebude příliš brát ohled na případná jiná řešení.

Jak tedy neefektivní sanaci předejít?

Dříve než začnete vlhkost odstraňovat, nechte si provést specializovaný průzkum. Ten je časově náročnější a na počátku vyžaduje investici. Specialista na stavebně technické průzkumy však objektivně vyhodnotí rozsah, příčiny a zdroje zavlhčení. Není vázán ekonomickými vazbami na realizaci k navržení určité metody, ale může vybírat z celé škály možných řešení. Poté navrhne způsob řešení, případně varianty řešení a vyhodnotí jejich pravděpodobnou účinnost. Poměr ceny a účinnosti pak může vést k optimální investici.

Pokud máte zájem o provedení stavebně-technického průzkumu, vyplňte nám, prosím, potřebné informace zde a my pro Vás zpracujeme konkrétní cenovou nabídku a navrhneme další postup. V případě, že se potřebujete na cokoliv zeptat, využijte, prosím, kontaktní formulář níže nebo nám napište na info@realsan.cz, rádi Vám pomůžeme.

Větrání - kdy, jak často a proč vlastně?

Nejvíce energie z interiérů zbytečně uteče okny a dveřmi. Neustálý růst cen energií nutí jak domácnosti, tak podnikatelské subjekty řešit problém úniku tepla.

Řešením bývá nejčastěji výměna starých oken za nové, které perfektně těsní. Obzvlášť u těch ale poté nesmíme podcenit pravidelné větrání.

Důležitým prvkem, který nám společně s větráním pomůže snížit vzdušnou vlhkost v místnostech je vytápění. Doplňky oken, které zlepšují průvzdušnost jako je mikroventilace (čtvrtá poloha kliky) nebo různé samoregulovatelné klapky vedou k vyšší netěsnosti. Tato netěsnost ovšem nezajistí tolik vyměněného vzduchu jako jednorázové intenzivní větrání.

Jak často je vhodné větrat?

Větrat bychom měli krátce a intenzivně. Ráno vyvětrejte všechny místnosti po dobu cca 5 minut, především pak ložnici.

Nejlépe tak, že se okna otevřou dokořán. Tím dojde k rychlé výměně vlhkého vzduchu. V průběhu dne potom větrejte 2-3x po dobu 5 -10 minut.

Největší chybou je dlouhodobé větrání vyklopeným křídlem do ventilační polohy. Tímto způsobem uniká hlavně teplo, chladnou zdi a místnost se pak vytápí mnohem déle.

Krátké a intenzivní větrání platí pro podzimní a zimní měsíce, v tomto období by měla být teplota v místnosti alespoň 21 stupňů Celsia. V letních měsících je naopak celodenní větrání příjemné.

Vlhkost - její zdroje, význam a způsob odstranění

Odpovědi na základní otázky týkající se vlhkosti - kde se bere, které hodnoty jsou ještě v normě a které již ne, jaký vliv má rosný bod a jak poznám, že už je vlhkost příliš vysoká?

VLHKOST

1. Jaká vlhkost je normální?

2. Zdroje vlhkosti

3. Rosný bod ve zdivu a vlhkost

4. Proč si vlhkost hlídat a jak poznám, že už je příliš vysoká?

5. Jak odstranit vlhkost z interiéru?

Jaká vlhkost je normální?

Při posuzování musíme vždy odlišovat vlhkost vzduchu a vlhkost zdiva. Vzdušná vlhkost se běžně pohybuje mezi 40-60% a ovlivňuje ji zejména provoz domácnosti, jako je např. vaření, žehlení či sprchování a korigujeme ji zejména správným větráním.

Vlhkost na povrchu zdiva naproti tomu značí problém a je základní podmínkou pro růst plísní v interiéru. Zdrojem vlhkosti (vody) ve stavebních materiálech může být voda, která vnikla do objektu v důsledku stavební závady (zatékání, vzlínáním půdní vlhkosti) nebo havárie (prasklé vodovodní potrubí, vyplavení sousedy) a nebo živelnou katastrofou (povodně, záplavy)

V současné době se plísně v bytech vyskytují nejčastěji v důsledku nevhodného užívání bytu (nedostatečné větrání a nedostatečné vytápění) po instalaci nových těsných oken. Nová těsná okna neumožňují výměnu vlhkého vzduchu z místnosti za méně vlhký venkovní vzduch škvírami a netěsnostmi kolem okenních rámů. Neodvětraná vodní pára z ovzduší kondenzuje na studených plochách zdí bytů.

Zdroje vlhkosti

- běžný provoz domácnosti
- pokojové rostliny
- akvária
- páry vzniklé při vaření, žehlení, či sprchování
- nevhodně umístěné zdroje tepla
- vlhkost v konstrukci (u novostaveb)
- poruchy instalací – rozvody vody, špatně udělané odpady,…
- vnější zdroje vlhkosti – srážková voda, zemní vlhkost, kterou nasávají stěny budov

Pokud si nejste jisti, co je příčinou vlhkosti ve Vašem domě či bytě, domluvte si návštěvu odborného pracovníka. Ten na místo přijede, provede potřebná měření a poradí Vám, jak postupovat při odstraňování vlhkosti ve Vašem konkrétním případě. Kontakty na jednotlivé regionální poradce naleznete na úvodní stránce.

Způsoby vlhnutí objektů

• voda srážková – špatně provedené či poškozené střechy nebo oplechování (parapety, atiky, okapy, žlaby, svody), dále poruchy v navazujících konstrukcích terasy, balkóny, chodníky apod.

• voda vzlínající – proniká do konstrukce póry v materiálu vlivem kapilární vzlínavosti. Vzlíná z oblastí pod úrovní terénu místy s poškozenou nebo chybějící izolací.

• voda z poškozených nebo netěsných instalací – prosakuje do zdiva v místě poruchy instalace a vzlínáním se šíří dále do konstrukce

• voda kondenzační – vzniká uvnitř stavby v podobě páry. Nejčastěji v prostorách s nefunkčním nebo špatně navrženým odvětráním. Páry kondenzují na stěnách a pronikají do stavební konstrukce

• voda při živelných pohromách – záplavy, povodně

Voda ve stavební konstrukci zvyšuje namáhání, snižuje pevnost a zkracuje životnost stavby. Voda rovněž může do zdiva vnášet stavebně škodlivé sole, které mají také negativní vliv na stavební konstrukce.

Rosný bod ve zdivu a vlhkost

Nezanedbatelnou roli hraje také tzv. rosný bod ve zdivu. Pokud je ho ve zdivu dosaženo, vzduch již nedokáže pohlcovat více vodních par a je nastartován proces kondenzace, který se při nesprávné skladbě obvodové zdi může projevit zvyšující se vlhkostí v interiéru.

Kondenzací vodních par mohou být poškozeny materiály, které se vlhkostí znehodnocují, a mohou tak ohrozit konstrukci celé stavby. Mezi takové materiály patří např. dřevo, které je-li vlhké, může být napadeno plísní a hnilobami, nebo vláknité izolační materiály, jež ztrácejí vlhkostí svoji izolační schopnost.

Proč si hlídat vlhkost vzduchu a jak poznám, že už je příliš vysoká?

Ideální je mít doma vlhkoměr a vzdušnou vlhkost si hlídat. Pokud tuto možnost nemáte, hlídejte si, zda se vám nerosí okna či zrcadla. Pokud ano, je již vzdušná vlhkost příliš vysoká. Závažnějším projevem vlhkosti jsou nevzhledné zašedlé skvrny či plísně na zdech v interiéru. Ty vytváří zdraví škodlivé klima, které může negativně ovlivňovat lidské zdraví a vyvolávat různé nemoci a alergie.

Kromě toho vlhkost může kompletně zničit nábytek, celou konstrukci zdiva včetně fasády i vnitřních nátěrů a omítek. V neposlední řadě způsobuje vlhké zdivo nezanedbatelné tepelné a energetické ztráty. Přílišná vlhkost znehodnocuje vrstvu tepelné izolace a snižuje tím i její tepelně-izolační vlastnosti.

Uvažujete-li o dodatečném zateplení fasády, o výměně oken nebo dalších krocích směřujících ke snížení nákladů na vytápění a zvýšení komfortu bydlení, je nezbytné nejprve odstranit příčiny přílišné vlhkosti vzduchu. Zateplením nebo výměnnou oken se totiž může situace paradoxně ještě zhoršit a výsledkem by mohl být zcela opačný efekt.

Jak odstranit vlhkost z interiéru?

V zásadě máme tři možnosti, jak se nadměrné vlhkosti v interiéru zbavit:

1) Změnit způsob užívání dané místnosti či bytu, abychom snížili jeho relativní vlhkost, příp. zvýšili teplotu. Nejčastější zdroje vlhkosti najdete zde. Z hlediska technického je to způsob nejjednodušší a finančně nejméně nákladný (pokud změnou užívání nemyslíme např. stěhování).

2) Upravit obvodové konstrukce, tedy navrhnout a realizovat příslušné stavební úpravy jako je zateplení, parotěsné vrstvy apod. Tento způsob již vyžaduje návrh od odborníka, je pracný a často i finančně nákladný.

3) Dosáhnout potřebných parametrů vnitřního prostředí pomocí klimatizace nebo vytápění. Klimatizace může snižovat vlhkost vzduchu, topení zase povrchovou teplotu stěn, na kterých tím pádem nebude vlhkost kondenzovat. I tento způsob však vyžaduje vyšší provozní náklady.

Doporučujeme:

Baurex-SAN - sanační tepelně-izolační omítka
Baurex-AQUA - sanační tepelně-izolační omítka, vhodná pro velmi vlhké zdivo, domy po povodních apod.
Nanosan – sanační tepelně-izolační omítka dle WTA, čistě vápenná
Baurex SMS NEW + Baurex-N – inovace úspěšné sanační omítky (nově vč. tepelně-izolačních vlastností)

Plísně - kde vznikají a jak se jich zbavit?

Plísně jsou mikroskopické houby a rostou všude tam, kde je dostatek vlhkosti a vhodná teplota. Daří se jim zejména při teplotě kolem 25 °C, proto jsou pro ně naše byty a domy ideálním prostorem pro život.

Zvládnou však i chladnější prostředí pod 10 °C, takže se mohou objevit i v bytech, ve kterých se aktuálně netopí.

Základním faktorem pro vznik plísní v interiéru je tedy vlhkost a teplota na povrchu zdí. Proč teplota? Protože plíseň vzniká jen na plochách, které jsou buď trvale vlhké nebo na kterých dochází ke kondenzaci (vysrážení) vlhkého vzduchu při kontaktu s chladným povrchem.

Místa se zvýšenou vlhkostí a tím i vyšším rizikem výskytu plísní:

v bytech, ve kterých se suší prádlo či provádějí jiné činnosti spojené se zvýšeným odpařováním vody (pěstování květin, chování rybiček v akváriích atd.)
tam, kde je snížená tepelně-izolační schopnost části obvodového zdiva (tepelný most), tedy často v nezateplených či nevhodně zateplených objektech
v malých bytech, které užívá více osob,
v prostorech, kde není zajištěna správná cirkulace a odvod vlhkého vzduchu – koupelny apod.

Jak se zbavit plísní?

Stávající plísně je nutné odstranit pomocí dezinfekčních přípravků. Pokud se však chceme plísní na zdech zbavit natrvalo, nestačí jen odstranit viditelné plísně na povrchu, ale je potřeba vyřešit příčinu jejich vzniku – nadměrnou vlhkost a její kondenzaci na zdech. Ta bývá způsobena buď stavební závadou nebo nevhodným užíváním bytu spočívajícím nejčastěji v nedostatečném větrání.

V případě, že se i přes časté větrání z jakýchkoliv důvodů potýkáte se zvýšenou vlhkostí v bytě, může vám problém vyřešit vhodná sanační omítka. Ta, kromě toho, že zajistí suchý povrch stěn, může pomoci i se zateplením bytu a ušetří vám tak náklady na vytápění.

Doporučujeme:

Bioklimatická omítka - ekologická antibakteriální jádrová omítka, která trvale chrání proti plísním, zároveň čistí vzduch, pohlcuje pachy,...

Schimmelstop – prostředek pro likvidaci plísní

Nanosan – sanační tepelně-izolační omítka dle WTA

Škodlivé soli

Jak poznám, že je zdivo zasolené?

Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Ze začátku působí mapy pouze neesteticky, ale další poruchy na sebe nenechají dlouho čekat.

Při odpařování vody s obsahem rozpuštěných solí dochází totiž k jejich krystalizaci. Krystaly pak zaplňují póry omítky a vytvářejí na povrchu stěny solné výkvěty. Spolu s účinky mrazu narušují zdivo a omítku a časem způsobují jejich destrukci. Zároveň tyto vykrystalizované soli nasávají další vlhkost z okolního vzduchu. Spolu s kyselým deštěm jsou vhodným prostředím pro bakterie, plísně a řasy, které mají také snahu si vlhké prostředí zachovat.

Tzv. solné výkvěty vidíme zejména na starších domech, u kterých často chybí vodorovná izolace, která by zamezila vzlínání vlhkosti. Společně s touto vlhkostí se totiž přepravují i rozpuštěné soli, které se následně usazují v kapilárách, zmenšují jejich průměr a tím umožňují další vzlínání vlhkosti do větší výšky. Voda na povrchu zdi se následně odpaří a zůstanou vykrystalizované soli, které pak způsobují popraskání omítky.

Ve zdivu se vyskytují tři různé zdroje solí:

chloridy

kamenná sůl pro zimní ošetřování komunikací (soklové partie staveb, klenby uličních traktů),

technologické procesy (potravinářská výroba,chladírenská zařízení, úpravny vody),

chlorové vápno užívané k desinfekci,

mineralizovaná spodní voda (spodní stavba).

dusičnany

rozklad organických hmot (kanalizace, stáje, hospodářská stavení),

chemická hnojiva,

technologické procesy (potravinářská výroba),

znečištěná atmosféra, holubí trus (povrch fasád),

střelný prach (pevnostní stavby),

močovina pro zimní ošetřování komunikací.

sírany

znečištěná atmosféra (povrch fasád),

mineralizovaná spodní voda (spodní stavba),

výroba stavebních surovin (ze sirnatého uhlí při výpalu nebo z přísad při výrobě cementu a cihel),

spalování uhlí (v okolí komínů),

chemická hnojiva.

Nefunkční hydroizolace

Zatékání do sklepů či suterénů

Při snižování vlhkosti sklepních prostor větráním (nuceným i přirozeným), dbáme na to, abychom zvláště v letních měsících nedosáhli efektu opačného. Vlhko v teplém vzduchu se může vysrážet na studených stěnách.

Je nutné hlídat rosný bod. Voda se do zdiva dostává nejen v tekutém skupenství (voda, tající sníh), ale také ve skupenství plynném (vodní pára). Hlavním důvodem vlhnutí stavebních konstrukcí je jejich poréznost a schopnost přijímat vodu.

Vlhkost ve sklepech a suterénech může být způsobena různými vlivy. Jedním z důvodů může být srážková voda pronikající komínovými a větracími průduchy. Voda stéká po stěnách průduchů, vsakuje se do nich, nebo se hromadí ve vrstvě sazí, odkud se vsakuje do zdiva a vytváří tmavé skvrny na stěnách. Odstranění tohoto zavlhání je možné osazením ventilační hlavice, která zabrání vtékání vody, ale umožní větrání komínového tělesa. Řešením je rovněž vyvložkování komína se zaústěním do sběrné nádoby, která má odtok nebo je vyjímatelná.

Dalším důvodem zavlhání sklepů může být srážková povrchová voda, která při nesprávném vyspádování terénu okolo stavby, okapového chodníku či vozovky přitéká až k budově a vsakuje se do obvodových konstrukcí. Tato voda s sebou nese rozpuštěné chemikálie z posypů komunikací a vnáší je do stavební konstrukce.

Jak zatékání zabránit?

Je potřeba se snažit odvést srážkovou vodu od objektu co nejdále, nejlépe zaústěním do kanalizace. Pokud toto opatření není možné a voda se trvale shromažďuje v těsné blízkosti objektu, pak je nutné tuto oblast odvodnit drenážními trubkami. Je však nezbytně nutné, aby objekt měl funkční svislé izolace (např.hydroizolační stěrky) a jejich napojení na vodorovné izolace stavby.

Pozor na využití nopové folie. Ta funguje jako výborná svislá izolace, ovšem pokud není zkombinována právě s drenáží či jiným způsobem odvedení vody, ta po nopové folii steče a může se do budovy dostat třeba pod ní. Nopová folie sama o sobě vodu od domu neodvede, pouze zajistí, že v místech, kde ji umístíme, nebude moci voda skrze nic protéct.

Doporučujeme:

Dicosil 100 – hydrofobizační injektážní prostředek

Dicosil 110 – koncentrát Dicosilu 100

Aquabarier – injektážní krém

Profidicht 1K Fix - asfaltová stěrka za studena

Základní způsoby sanací vlhkých staveb

Cílem sanace vlhkého zdiva je především snížení vlhkosti ve zdivu. Provádí se většinou kombinací přímých i nepřímých hydroizolačních a sanačních postupů.

Přehled základních metod:

Mechanické metody
Vzduchové metody
Elektrofyzikální metody
Chemické metody
Sanace povrchu - sanační omítky

Mechanické metody – jsou takové, při kterých dochází k vložení hydroizolace do vytvořeného prostoru ve stavební konstrukci. Vložená hydroizolace svou přítomností mechanicky zabraňuje průniku vlhkosti do zdiva.

Mezi mechanické metody hydroizolace řadíme:

podřezávaní zdiva řetězovou nebo lanovou pilou,
vrážení ocelových plechů,
podsekání zdiva.

Hlavní výhodou mechanických metod je při kvalitním a hlavně kvalifikovaném provedení sanace, poměrně vysoká životnost provedené hydroizolace. Často se však při použití mechanických metod opomíjí vyplnění proříznuté spáry ve zdivu zainjektováním maltou. Následně pak dochází k sesedání zdiva a deformacím stavby, které se projeví trhlinami v omítkách, v extrémních případech může dojít i ke zkřížení oken a dveří. Popsané mechanické metody hydroizolace se nedoporučuje provádět svépomocí, a to především z důvodů použitých speciálních zařízení. Je proto vhodné obrátit se na specializované firmy, které tyto hydroizolace provádějí.

Vzduchové izolace – princip vzduchových izolací spočívá ve vytvoření prostoru s možností dostatečné cirkulace vzduchu u stavebních konstrukcí zasažených vlhkostí. Proudící vzduch odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Tato metoda se používá hlavně u starších staveb, kde již byly tyto metody použity v minulosti. Jde tedy v podstatě o obnovení porušených, zazděných či ucpaných vzduchových kanálů. Výhodou této metody je poměrně neomezená životnost. Nevýhodou pak podstatně nižší účinnost ve srovnání s radikálnějšími metodami hydroizolace.

Elektrofyzikální metody - tyto metody fungují na principu elektroosmózy, kdy za působení stejnosměrného proudu dochází k cílenému pohybu vody v porézním prostředí.

Tyto metody se většinou aplikují tam, kde již není možný žádný zásah do stavební konstrukce. Značné omezení až zrušení funkčnosti této metody mohou být elektricky neizolované kovové prvky, vkládané do zdiva (rozvody vody, vytápění, ocelové zpevňující konstrukce). Při nevhodné aplikaci této metody může docházet ke zvýšení koroze kovových součástí stavby. Tuto metodu rozhodně nelze provádět svépomocí, je nutná aplikace odbornou firmou.

Chemické metody - metody, které jako hydroizolační látku používají chemické roztoky (např. Dicosil 100, akrylátgely apod.).

Hydroizolační vrstva při těchto metodách vzniká tím, že se do zavlhlého zdiva napouští (tlakově, netlakově) látka, která proniká do pórů, kapilár a trhlin stavební konstrukce. Takto zaplněná zóna - clona ve zdivu pak brání vzlínání vody a plní funkci dodatečné hydroizolace. Nespornou výhodou této hydroizolace je možnost řešení detailů (vrty v rozích, koutech, v různých výškových úrovních). Většina chemických metod hydroizolace je obnovitelných bez nutnosti dalšího zásahu do statiky objektu.

Sanace povrchů - sanační omítky – úprava povrchů vlhkého zdiva výrazně ovlivňuje výsledek celé sanace. A někdy bývá i jediným sanačním zásahem.

Řešení sanace objektů pouze sanační omítkou je řešením s omezenou životností (15-30 let v závislosti na míře zavlhnutí a zasolení zdiva). Jde v podstatě pouze o řešení důsledků působení vlhkosti nikoliv řešení odstranění příčiny vnikání vlhkosti do stavební konstrukce. Proto je vždy vhodnější spojit aplikaci sanačních omítek s vhodnými metodami hydroizolací, aby byl efekt sanace z hlediska funkčnosti a dlouhodobosti maximální. Sanační omítka je omítka, která obsahuje více jak 25% pórů v čerstvé maltě. Ty po vyzrání omítky umožňují transport vody (vlhkosti) ze zdiva ve formě vodní páry a současně tyto vzduchové póry slouží k ukládání stavebně škodlivých solí při jejich krystalizaci. Krystalizace solí totiž vytváří tlak, který negativně ovlivňuje pevnost a vzhled omítky. Sanační omítky by měly být aplikovány vždy, když je provedena jakákoliv metoda hydroizolace vlhkého zdiva.

Výše popsané metody hydroizolací se týkají především vodorovné – dodatečné hydroizolace vlhkého zdiva. Další důležitou oblastí hydroizolací zdiva jsou plošné hydroizolace podlah nebo svislé izolace.

Doporučujeme:

Aquabarier - injektážní krém

Dicosil 100 - hydrofobizační prostředek pro chemickou injektáž

Baurex-N - tekutá přísada do suchých maltových směsí zajišťující jejich vysokou prodyšnost

Jádrová omítka Baurex SMS NEW - inovace úspěšné sanační omítky

Nanosan, Baurex-SAN, Baurex-AQUA - sanační tepelně-izolační omítky

Vzlínání vlhkosti kvůli chybějící či nefunkční hydroizolaci

S problémem chybějící či nefunkční izolace se setkáváme především u starších staveb. V místě, kde jsou svislé stěny v kontaktu s vlhkostí od země, pak dochází k prostupu vlhkosti do konstrukce domu – k tzv. vzlínání vlhkosti konstrukcí budovy.

Vlhkost stoupá úzkými štěrbinami ve zdivu vzhůru, což se projevuje vlhnutím zdiva, vznikem plísní a následně rozrušováním omítky a odlupováním povrchových vrstev.

Nejčastěji se jedná o vlhkost zemní, někdy pak o vlhkost srážkovou, která se může hromadit na rizikových místech u paty svislých konstrukcí či u základů.

Odstranění této poruchy spočívá v zamezení kontaktu budovy s vlhkostí v okolí a v zabránění jejího vzlínání konstrukcí budovy vzhůru.

Způsoby odstraňování vzlínající vlhkosti:

mechanické metody (podřezání ruční, podsekání, podřezání pilou, vrážení plechů)
vzduchové metody
elektrofyzikální metody
chemické metody (injektáže tlakové, beztlakové za použití různých účinných látek)
elektrokineze - aktivní (s dodáním el.energie)
snížení úrovně styku vlhké zeminy pomocí odkopu a odizolování nopovou fólií nebo asfaltovými stěrkami

Doporučujeme:

Dicosil 100 – hydrofobizační injektážní prostředek

Dicosil 110 – koncentrát Dicosilu 100

Aquabarier – injektážní krém

Jak zjistit příčinu vzniku vlhkosti?

Pro stanovení optimálního řešení a postupu v boji s nadměrnou a nežádoucí vlhkostí stavebních konstrukcí je důležitá správná diagnostika daného objektu.

To znamená zjistit stav a strukturu stavební konstrukce, současně prověřit stav a funkčnost již provedených hydroizolací, zjistit případné změny v užívání objektu (změna vytápěcího systému, výměna oken apod.) nebo změny v okolí objektu (změna úrovně okolního terénu, navýšení komunikace, přestavby sousedních objektů apod.).

Tyto informace jsou základem pro návrh optimálních sanačních opatření. Je však nezbytné provést i diagnostiku pro stanovení vlhkosti zdiva a míry zasolení stavební konstrukce. Smyslem tohoto tzv. stavebně-technického průzkumu je zjištění druhu vody, která vniká do objektu, a způsobů kudy a jak se do stavební konstrukce dostává. Vyhodnocení všech vlivů cíleně směřuje ke stanovení optimálního sanačního návrhu. Výsledný sanační návrh je většinou kombinací více sanačních metod a technologií.

Sanace vlhkosti jsou v podstatě stavební úpravy, které komplexně a dlouhodobě snižují vlhkost stavebních konstrukcí a vnitřního prostředí.

Hlavní příčiny a průvodní příznaky vlhkosti objektu:

Příčiny vlhkosti	Průvodní příznaky
Vzlínající vlhkost	Vlhkostní mapa se šíří odspodu a její hranice je konstantní,krystalizace solí probíhá na této hranici
Boční průniky vlhkosti	Celoplošně vlhká stěna, destrukce povrchu ve velké ploše
Poruchy instalace	Lokální vlhká místa
Zatékání do objektu	Proměnlivé vlhkostní skvrny
Kondenzační vlhkost	Lokální vlhkostní mapy spojené s výskytem „tmavých“ plísní

Pokud máte zájem o provedení stavebně-technického průzkumu, vyplňte nám, prosím, potřebné informace zde a my pro Vás zpracujeme konkrétní cenovou nabídku a navrhneme další postup. V případě, že se potřebujete na cokoliv zeptat, využijte, prosím, kontaktní formulář níže nebo nám napište na info@realsan.cz, rádi Vám pomůžeme.

Rizika při zateplení

Lze zateplit každý dům

Metody zateplování jsou dnes velmi různorodé a většinu objektů pomocí některé z nich zateplit lze. Pokud si nejste jisti výběrem vhodného materiálu, raději se poraďte s odborníkem.

Obzvláště jedná-li se o starší stavbu, u které nejsou často vhodné nejběžnější vnější kontaktní zateplovací systémy a je potřeba volit jiné materiály, příp. kombinaci vícero z nich.

Navíc pokud spojujete zateplování i s výměnou oken, jedná se pro stavbu o poměrně rozsáhlou změnu a konzultace s odborníkem je zde opravdu na místě. Kromě stavby samotné má velký vliv na volbu zateplení i způsob využívání, který ovlivňuje na jakou teplotu jsou vytápěny interiéry a kolik vlhkosti se v nich vytvoří.

Zvyšuje zateplení riziko kondenzace a tvorby plísní?

Obava z toho, že ve chvíli, kdy dům zateplíme, tak ho takzvaně utěsníme čímž vznikne větší riziko kondenzace vodních par a tvorby plísní, se objevuje velmi často. Pokud však není dům vlhký ve chvíli, kdy ho zateplujeme, není třeba mít strach, že zateplení na tom něco změní.

Naopak, zateplením obvodových stěn dosáhneme toho, že vnější vlivy nebudou tolik ovlivňovat teplotu konstrukce, teplota na vnitřním povrchu stěn bude vyšší a na těchto stěnách nebudou moci vznikat plísně.

Když dům zateplím, přestane tzv. „dýchat“?

Tzv. „dýchání“ domu – tedy výměna vzduchu z interiéru s vnějším okolím – probíhá z 95% skrze okna, spáry oken a dveří či skrze digestoře, určitě po zateplení nedojde k tomu, že bychom dům utěsnili. K utěsnění dojde spíše výměnou oken a utěsněním okenních spár.

Zde je nutné na základě tohoto snížení přirozené výměny vzduchu upravit režim větrání a zajistit snížení relativní vlhkosti v bytě touto cestou. Obzvláště důležité je toto při kombinaci výměny oken s vnitřním zateplením, které posouvá rosný bod blíže do interiéru a je poté potřeba klást na dostatečné větrání velký důraz.

Aby bylo riziko kondenzace vodních par a tvorby plísní eliminováno, je možné použít na vnitřní zateplení produkty energetické sanace (např. sanační tepelně-izolační omítky), které zvyšují povrchovou teplotu, čímž kondenzaci i tvorbě plísní zabraňují a zároveň mají vysokou kapacitu pórů, do kterých mohou vlhkost z interiéru pohltit a ve chvíli, kdy je to možné (větrá se) ji zase pustit do prostoru.

Co když je dům vlhký už při zateplování?

Pozor si však musíme dát na zateplení domu, který je v danou chvíli vlhký, ať už kvůli zemní vlhkosti, která postupně stoupá konstrukcí vzhůru nebo kvůli zatékání. V takových případech je nutné zateplení domu odložit a nejprve vyřešit příčinu způsobující vlhnutí. U běžných zateplovacích systémů je poté nutné počkat, dokud stavba plně nevyschne a poté teprve zateplovat. Platí, že je vhodné až nezbytné provést odborné měření aktuálního stavu vlhkosti stavební konstrukce a nespoléhat se na to, že se povrch zdiva jeví vizuálně suchý. Pokud potřebujeme dům zateplit ihned, je vhodné obrátit se opět na energetickou sanaci, jejíž produkty dům vysuší a zároveň zateplí. Příčina vlhnutí však musí být odstraněna v každém případě.

Doporučujeme:

Nanosan – sanační tepelně-izolační omítka dle WTA

Chemická injektáž zdiva – odstraňuje příčinu vlhkosti (zamezí přístupu zemní vlhkosti do zdiva)

Dicosil 100 – hydrofobizační injektážní prostředek

Dicosil 110 – koncentrát Dicosilu 100

Aquabarier – injektážní krém

Kontaktní či bezkontaktní zateplení?

Pro které stavby je vhodné kontaktní zateplení a kdy je vhodnější zvolit zateplení bezkontaktní?

Kontaktní zateplení fasády

Vnější kontaktní zateplení fasády domu je jedním z nejoblíbenějších způsobů zateplení především kvůli rychlosti montáže, nízkým nákladům a estetickému vzhledu. Díky vytvoření vnějšího obalu na domě zvýšíme tepelný odpor jeho pláště a snížíme únik tepla ven a vniknutí chladu či nadměrného tepla dovnitř.

Jako izolant se pro kontaktní zateplení využívá polystyren nebo minerální vlna. Polystyren je levnější a snáze zpracovatelný, minerální vlna má zase lepší protipožární vlastnosti, proto jí dle norem nahrazujeme polystyren u budov vyšších jak 22,5 metrů.

Bezkontaktní zateplení fasády

Bezkontaktní zateplení se volí pro stavby, které mají problémy s vyšší vlhkostí, a kontaktním zateplením by se tato vlhkost uzavřela uvnitř domu. Bezkontaktní systém se skládá z nosného roštu, izolantu, odvětrávací mezery, dřevěné kontralatě a vnějšího obložení. Díky bezkontaktnímu zateplení dosáhnou výborných tepelně izolačních vlastností i velmi vlhké stavby.

Bezkontaktní systém se dá díky suchému procesu realizace instalovat i při nízkých teplotách, má dlouhou životnost a snadno se udržuje. Jako izolant se nejčastěji využívají výrobky z polyuretanu, celulózy či ovčí vlny. Na izolační vrstvu se montují obklady z dřevotřísky, kovu nebo keramiky. Montáž bezkontaktního zateplení je časově i technicky náročnější, čímž jsou vyšší i pořizovací náklady. Jeho cenu zvyšuje i způsob kotvení a výběr obkladového materiálu. Nejdražším je lícové zdivo.

Z výše popsaných skutečností vyplývá, že před konečným rozhodnutím o způsobu zateplení daného objektu je nutné mít k dispozici odborné změření vlhkosti stavební konstrukce.

Jak si vybrat vhodný materiál pro zateplení?

Na trhu se dnes vyskytuje nejen množství různých zateplovacích materiálů, ale jednotlivé materiály jsou navíc dodávány různými výrobci a tedy pod různými značkami. Pro laika pak může být problém si v široké nabídce vybrat.

Malou inspirací, jak při výběru vhodné izolace postupovat, může být následující návod:

Čeho chceme zateplením domu dosáhnout? – pouze úspor energií za vytápění nebo i zvýšení akustické a požární odolnosti?
Chceme zateplovat celou stavbu či pouze její část? – ve chvíli, kdy potřebujeme zateplit pouze část stavby, víme, že budeme používat vnitřní a nikoliv vnější zateplení
Jakou kvalitu od izolačního materiálu požadujeme - minimální, optimální či nejvyšší? – zde je potřeba posoudit, jaká zátěž bude na izolaci působit např. z pohledu vlhkosti zdiva, které izolujeme, teplotních výkyvů či pohybů konstrukce, kterou zateplujeme

Po zodpovězení těchto otázek je ideální poradit se s odborníkem, který má lepší přehled v jednotlivých materiálech a jejich vlastnostech. Pro rozhodnutí, zda jít cestou vnitřní či vnější izolace vám může pomoci stručný přehled výhod a nevýhod těchto dvou variant v článku Vnitřní nebo vnější zateplení?

Vnitřní nebo vnější zateplení?

Stručný přehled výhod a nevýhod vnitřního a vnějšího zateplení.

KATEGORIE	VNITŘNÍ ZATEPLENÍ	VNĚJŠÍ ZATEPLENÍ
Průběh teplot v konstrukci	teplota v konstrukci se mění dle teploty ve vnějším prostředí	konstrukce je od vnějšku oddělená izolací, její teplota se příliš nemění
Tepelná akumulace	snížená, protože teplo z interiérů se přes izolaci do konstrukce nedostane - místnosti rychleji vychladnou + místnosti se rychleji vyhřejí, a to s nižším výdajem energie	vnější zateplení nemá na akumulaci tepla z interiéru žádný vliv - trvá déle, než se místnost vyhřeje, protože zdi částečně teplo pohltí + po vypnutí topení teplo déle vydrží
Tepelné mosty	vyšší riziko, které lze eliminovat tím, že pro vnitřní zateplení použiji tepelně-izolační omítky	je-li provedeno správně, tepelné mosty by se neměly tvořit
Kondenzace vodních par	oblast, kde voda kondenzuje, se přesouvá k vnitřnímu povrchu, na rozhraní konstrukce a vnitřního zateplení; je potřeba umožnit vypařování do interiéru, odkud ji vyvětráme	oblast, kde voda kondenzuje, se přesouvá do vnější části konstrukce a dle okolní teploty se vypařuje přes zateplení ven nebo prostupuje konstrukcí do interiéru
„Dýchání“ konstrukce	není-li vložená parozábrana, není „dýchání“ konstrukce nijak omezeno; izolace by měla být dostatečně prodyšná
Rozdíly v provádění	- omezeno užívání bytu během prací - úprava osazení topení, konzolí atd. + individuální zateplení např. u bytových domů (není potřeba, aby se všichni na zateplování shodli) + zateplení jen problémových míst + zachování členitostí vnější fasády + nezávislost na klimatických podmínkách	- zateplovat se musí ucelené části budovy - u členitých fasád nelze klasické materiály (polystyren, minerální vata) pro zateplení použít + lze provádět za běžného provozu uvnitř budovy + nijak neovlivňuje vnitřní vybavení
Finanční náklady	okamžité finanční výdaje jsou nižší, je však potřeba započítat i úpravy v interiérech a dočasné omezení provozu	okamžitý objem financí je vyšší, avšak v průběhu prací již nevznikají další dodatečné náklady

Doporučujeme:

Nanosan - sanační tepelně-izolační omítka dle WTA

Povodně

Povodně 2013 - rady, doporučení

Poskytneme Vám základní a kvalifikované informace, posoudíme aktuální stav Vašeho objektu a navrhneme nejefektivnější řešení.

Podíleli jsme se na sanacích tisíců domů poničených povodněmi v minulých letech, proto i nyní poskytujeme rychlou a účinnou pomoc přímo v postižených oblastech. Na místě samotném posoudíme aktuální stav a stanovíme správný a pro konkrétní objekt nejvhodnější postup a řešení, abychom Vám ušetřili peníze za neúčinné přípravky a zabránili zbytečným problémům, které neodbornou sanací vlhkého zdiva následně vznikají.

Největší škody zaznamenáváme například z podcenění kondenzační vlhkosti, nevhodné skladby podlah, případně v důsledku nevhodného ošetření protiplísňovými přípravky, které působí větší zasolení zdiva.

Je lepší, když se zeptáte i na zdánlivé banality, než abychom společně za nějaký čas řešili větší problém.

Konkrétní rady a doporučení

Vlhká omítka by měla jít VŽDY ze zdiva dolů a být odvezena co nejdále od poškozeného objektu, aby se kontaminované soli nedostaly přes zeminu zpět do zdiva.
DŮVOD: Protože vlhkostí a solemi zasažená omítka neumí odvést vlhkost z vlastního zdiva a zadržuje ji dále v konstrukci, a to včetně „solí“, které m.j. váží vlhkost. Pokud Vám někdo bude tvrdit, že ne, že lze přes nasáklou omítku vysušit zdivo např. nějakým přípravkem, nevěřte mu. Je to hloupost. Struktura těchto omítek už je málo prodyšná, takže vlhkost ze zdiva „nevytáhnou“ ani výkonné vysoušeče.
Vysoušeče mají zásadní význam ihned po zaplavení a jen na určitou omezenou dobu, zvláště v domech s funkční izolací.
DŮVOD: Není-li izolace funkční, vysoušeče naopak mohou vlhkost do konstrukce „dostat“ zpět. Zdivo s vysokou koncentrací solí, které voda přinesla do omítek, způsobí nakonec destrukci těchto omítek.
Vybírejte kvalitní spolehlivou sanační omítku, která má odolnost proti velmi vysokým koncentracím solí.
DŮVOD: Sanačních omítek je na trhu více a mají velmi odlišné vlastnosti. V roce 2013 jsme vyvinuli omítku Baurex-AQUA určenou pro extrémně vlhké zdivo, ideálně právě pro domy zasažené povodněmi. Jinou ověřenou variantou pak může být sanační tepelně-izolační omítka Nanosan, kterou lze nanášet bezprostředně po opadnutí vody a již po 40hod malovat - umožní Vám tak vrátit se do Vašeho domu do několika dnů. Ideální je se před nákupem sanační omítky poradit s odborníky.

Pokud potřebujete poradit, jak na provedení sanace vlhkého zdiva, přečtěte si naše POVODŇOVÉ DESATERO.

Pokud Vám můžeme pomoci dát znovu do pořádku Váš dům, ať už telefonickou radou nebo posouzením domu přímo na místě a doporučením dalšího postupu, kontaktujte nás.

10 rad co dělat po povodních

Pro všechny, jejichž domy a byty byly zasažené povodněmi, jsme vytvořili tzv. povodňové desatero, ve kterém se snažíme poradit, jak při opravách domů a bytů postupovat.

1. Sanační zásahy bez řešení primárních příčin (poškozené dešťové svody a kanalizace, nekvalitní drenáže, nevhodně navržené nové podlahy apod.) se obvykle míjejí účinkem a pouze Vám zbytečně odčerpají peníze.

2. Ještě dříve než začnete se sanační omítkou, odstraňte zbytky sádry nebo její aplikace. V opačném případě hrozí poškození sanačních omítek.

3. Respektujte dostatečnou výšku při aplikaci sanačních omítek, minimálně jeden a půl násobek tloušťky zdiva.Vyhnete se zbytečným problémům s vlhkou mapou nad hranicí nové sanační omítky.

4. Před nanesením sanační omítky si pečlivě vyčistěte ocelovým kartáčem daný podklad.

5. Po aplikaci sanačních omítek neuzavírejte povrch stěn žádnými obklady bez větrací mezery. V opačném případě dojde ke snížení výparné plochy, kdy sanační omítka nemůže dýchat a vlhkost vyskočí nad hranici původně provedené sanační omítky.

6. Nábytek a podobná zařízení nepřistavujte těsně ke zdivu. Dodržujte mezeru 7 až 10 cm. Jinak se začnou tvořit plísně.

7. Zajistěte dostatečné (intervalové) větrání sanovaných prostorů.

8. Malby obnovujte až po úplném vyzrání sanačních omítek.

9. Používejte jen prodyšné barvy s odpovídajícím koeficientem difúze vodních par Sd menší nebo rovno 0,2m.

10. Veškeré další stavební úpravy (podlahy, drenáže, nové izolace, vzduchoizolační systémy, cirkulace vzduchu atd.) raději předem konzultujte s odborníky. Předejdete dalším škodám a ušetříte peníze.

Pokud máte zájem o provedení stavebně-technického průzkumu, vyplňte nám, prosím, potřebné informace zde a my pro Vás zpracujeme konkrétní cenovou nabídku a navrhneme další postup. V případě, že se potřebujete na cokoliv zeptat, využijte, prosím, kontaktní formulář níže nebo nám napište na info@realsan.cz, rádi Vám pomůžeme.

Ostatní

Dočasná hydrofobizace - co to je a jak ji využít?

Mezi hydrofobizační materiály se počítají i materiály, které disponují dočasnou hydrofobitou a používají se ke zcela jiným účelům nežli klasické hydrofobizační prostředky. Vlastnosti dočasné hydrofobity se využívá především při aplikaci sanačních omítek na vlhké a solemi nasycené zdivo.

Svou specifickou vlastností zabrání tyto materiály průniku solí z podkladu do sanační omítky v době, kdy omítka není vyzrálá. Tzn. zabrání tomu, aby se rozpuštěné sole ze zdi dostaly „po vodě“ až na povrch omítky. Po vyzrání omítky dočasná hydrofobita pomine a dochází ke krystalizaci solí postupně od zdi k povrchu sanačních omítek.

Její hlavní funkcí je ochránit daný materiál před vlhkostí buď do té doby, dokud není provedena trvalá hydroizolace stavby nebo pro překonání období při počátečním vysychání např. sanačních omítek, které těsně po aplikaci ještě nejsou schopné plně přijímat vlhkost ze zdiva a ta by je bez hydrofobizace hned na počátku znehodnotila.

Doporučujeme:

Hydrofobizér - prostředek dočasně zamezující přístupu solí do sanačních omítek a umožňující tak jejich plné vyzrání bez poškození solemi

Co je to hydrofobizace a jak ovlivňuje stavební konstrukce?

Hydrofobizace je vodoodpudivá vrstva, někdy se této vrstvě také říká impregnace nebo konzervace. Hydrofobizační prostředek proniká do malé hloubky porézních stavebních materiálů a vytváří vrstvičku, která odpuzuje vodu. Tato hydrofobní vrstva je bezbarvá a dobře propouští vzduch i páru.

Hydrofobizace je odborně řečeno změna fyzikálně-chemických vlastností daného materiálu, která podstatně zvyšuje smáčecí úhel pro vodu. To znamená, že voda na povrchu hydrofobizovaného materiálu vytváří drobné kapičky, které se nevpíjí do podkladu.

Hlavním cílem hydrofobizace je snížení kapilární nasákavosti. Hydrofobizační prostředky bývají aplikovány nátěrem, postřikem, volným smáčením povrchu, u menších předmětů i ponořením nebo vzlínáním.

Spotřeba je silně závislá na porezitě ošetřovaného materiálu, obvykle se pohybuje v rozmezí 0,1 - 1,0 l/m2. U velmi porézních materiálů může být i vyšší.

Na množství naneseného prostředku závisí nejen samotná vodoodpudivost - hydrofobita povrchu, ale i hloubka, do které se prostředek dostane. Větší hloubka penetrace hydrofobizačního prostředku podporuje životnost výsledné hydrofobizace.

Problémem spojeným s hydrofobní úpravou povrchu může být jeho odlišné zbarvení po dešti apod. Nasákavý porézní materiál bývá tmavší, zatímco hydrofobní povrch zůstává i po dlouhotrvajícím dešti světlý, protože kapalná voda do jeho pórů nepronikne anebo jen zcela nepatrně. Rozdíl ve zbarvení samozřejmě po vyschnutí opět zmizí.

Životnost hydrofobizace je závislá na druhu použitého materiálu, řádově se pohybuje v desítkách let u kvalitnějších produktů.

Hydrofobizaci rozhodně nemůžeme zaměňovat s hydroizolací!

Doporučujeme:

Diconoax 2000 - prostředek určený pro hydrofobizaci venkovních ploch stavebních konstrukcí, fasád, komínů apod.

Co jsou to tepelné mosty a jak je odstranit?

Co to jsou tepelné mosty?

Tepelné mosty jsou taková místa, kde dochází k větším únikům tepla než je tomu v jejich okolí. Poznáme je tak, že jejich teplota na povrchu je nižší než teplota okolních míst, proto jsou také náchylnější k tvorbě kondenzační vlhkosti a tím i ke vzniku plísní. Kromě toho způsobují tepelné ztráty, takže prodražují vytápění domu či bytu.

Jejich vznik je vždy důkazem nesprávného provedení stavby či použití nevhodného materiálu. Množství tepla, které unikne tepelným mostem, je závislé na závažnosti chyby a je tím větší, čím větší je rozdíl teplot na vnitřní a vnější straně konstrukce.

Kde najdeme tepelné mosty?

u spojení vodorovných a svislých konstrukcí,
u nadpraží a ostění oken,
ve střechách (špatně provedená tepelná izolace, kdy je např. izolace vložená pouze mezi krokve – ve chvíli, kdy na ně dám parozábranu a např. SDK desky, objeví se mi v místě, kde krokve jsou na SDK vlhké pruhy; je potřeba vložit pruh izolace i pod krokve a teprve poté instalovat na izolaci parozábranu, SDK desky příp. další prvky)
v obvodových zdech (např. nedostatečné zateplení)
v rozích – zde je největší riziko, že se teplota dostane pod hodnotu rosného bodu a začne tam tudíž kondenzovat voda a tvořit se plísně

Jak tepelné mosty odstranit?

Ideální je samozřejmě dávat na riziková místa pozor již při stavbě či rekonstrukci domu. Pokud se to však nepodaří, je potřeba najít příčinu vzniku tepelného mostu a tu následně odstranit, byť je to za cenu zásahů do konstrukce domu. Pokud je např. tepelný most způsoben nedostatečnou tloušťkou použitého polystyrenu, nepomůže nám při odstranění nic jiného než kritické místo dodatečně zateplit.

Doporučujeme:

Nanosan – sanační tepelně-izolační omítka dle WTA